Když Andrea Štecáková nastoupila do košického střediska Valbeku SK (tehdejší Prodex), s kolegyní se smály nad tím, že viditelným výsledkem jejich práce byl mnohdy „jenom“ šachtový poklop. Byly tehdy spíše podporou pro kabelové profese. V košické kanceláři stále sedí pospolu a dnes projektují první vysokorychlostní trať v ČR a nezaleknou se projektů o stovce objektů a budov ve 3D.

Kouzlo kanceláře v Košicích je v lidech

Jak vzpomínáte na své pracovní začátky?

Když jsem končila stavební fakultu, psal se rok 2002. Přestěhovala jsem se s tehdejším manželem ze Slovenska do Karlových Varů, kde pracoval v pobočce Valbeku jako mostař. Já jsem si tehdy našla zaměstnání jako přípravářka v jedné stavební firmě. Ve Valbeku jsem viděla, jak funguje projektování, týmová práce a jak od základů vzniká stavba. A velmi mě to zaujalo. Rozhodla jsem se, že budu projektant. Následně jsem přešla do architektonického ateliéru Arton, kde jsme tehdy pracovali na realizační dokumentaci pro aquapark Aquaforum ve Františkových Lázních. Z nuly jsme vytvářeli ohromný projekt, což pro mne byla velká škola, díky níž jsem se rychle dostala do projekční praxe. Kromě toho jsme pracovali na menších projektech hotelů a wellness center. Potom jsem byla na mateřské, během které jsme se přestěhovali zpátky na Slovensko. V roce 2011 vznikla pobočka Valbeku v Košicích – tehdy ve stejných prostorách koexistoval Valbek a Prodex. Hledali projektanta, měla jsem o místo zájem a rychle jsme se dohodli.

Jak jste vnímala skutečnost, když původní Prodex zcela přešel pod Valbek?

Tato skutečnost byla předem známa a mé běžné pracovní dny to výrazně nezasáhlo. Určitá nostalgie spojená s názvem původní společnosti se ve mně samozřejmě občas objeví. U nás v Košicích je velmi specifická až rodinná atmosféra. Přes vysokou odbornost se všichni členové týmu včetně vedení snaží zachovat lidskost, spolehlivost a loajalitu. Kouzlo kanceláře v Košicích je v lidech.

Co se pro projektanty za těch 10 let nejvíce změnilo a posunulo?

Za 10 let vidím největší posun v přechodu od projektování ve 2D do 3D až do BIM. To má velký vliv nejen na naši práci, ale také na přístup klienta – vše je pro něj srozumitelnější a díky tomu, že ještě před výstavbou vidí vše ve 3D, dokáže si řadu věcí představit. Častěji se také setkáváme se zadáním projektu stavby ve 3D, objevují se i požadavky na 4D, tedy s časovým plánováním a 5D, což zahrnuje také finanční plánování. Investor i stavební zhotovitel vědí, ve kterém časovém úseku potřebují na stavbu kolik financí. Ve 3D se navíc dají jednoduše vyřešit složité detaily a koordinace s potrubními rozvody vody, kanalizace, vytápění, vzduchotechniky i kabelovými rozvody, které je ve 2D téměř nemožné udělat.

Výsledkem mé práce byl často jenom poklop

Jakým projektům jste se věnovala v Prodexu ve svých začátcích v roce 2013?

K tomu se váže oblíbená historka, kterou dáváme s mou milou kolegyní už přes 10 let k dobru. Když mě přijímala u pracovního pohovoru, ptala se mě, jakou mám o své práci představu – abych totiž nebyla zklamaná, že někdy je výsledkem mé práce jenom poklop nad terénem. V té době jsme tu totiž byly jenom dvě pozemačky a fungovaly jsme jako podpora pro ostatní profese, zejména ty kabelové. Kolegyně je stále moje vedoucí, ovšem naše práce už je daleko ambicióznější.

Povíte nám více o projektu ELHAMO?

V letech 2014–2016 jsme realizovali elektrifikaci tratě Haniska – Veĺká Ida – Moldava nad Bodvou. Zajišťovali jsme orientační systémy pro cestující, kabelovody, oplocení, stavební úpravy budov pro osazení technologických zařízení. Pracovali jsme na něm tři pozemáci a pro mě osobně to byl opravdu první projekt velkého rozsahu, kterého se zúčastnili všechny profese, které je možné na stavbě mít. Poprvé jsem viděla, jak složité je něco projektovat pro železnice a jak náročný je schvalovací proces, tedy jaké jsou požadavky, jak probíhají porady, systém připomínkování a schvalování. To se zcela liší od práce v soukromé sféře, která je proti tomu často překotná. U železnic je daný systém porad, píší se o všem zápisy a vše se schvaluje. Stejný systém trvá prakticky doteď.

Konkrétně tato stavba se momentálně realizuje – od doby vyprojektování tedy uběhl opravdu dlouhý čas. Na objektech budov jsme původně řešili takové drobnosti, orientační systémy, stavební úpravy pro technologická zařízení etc. V té době už byly budovy značně zchátralé, ale nyní – po 8 letech po projektu – jsou samozřejmě v mnohem horším stavu. Na výpravní budově zatékala střecha a poklesla podlaha. Museli jsme tedy přistoupit k doprojektování nové střechy a nových podlah.

Byla modernizace železniční tratě Žilina – Košice vaším největším projektem? Jak na něj zpětně vzpomínáte?

Ano, byl to jeden z těch větších projektů. Pro mě byla zajímavá především tím, že jsem v ní už zvládla udělat modely technologických budov ve 3D v Revitu. Když člověk modeluje budovu, často není jednoduché vyexportovat projektovou dokumentaci. Zde jsem ještě výstupy dokončovala v klasickém 2D Autocadu, byl to tedy takový vývojový mezistupeň v projektování ve 3D. Tato stavba mimochodem opět zahrnovala všechny profese, vytápění a větrání se dělalo taky ve 3D, takže to byl dobrý úvod do nové problematiky.

Ráda bych zmínila také rekonstrukci výpravní budovy železniční stanice v Nových Zámcích, což je opravdu velký komplex složený z 5 bloků s prostory pro kanceláře, školící středisko, ambulanci lékaře, technologii a pro veřejnost s přijímací halou, čekárnou, pokladnami, bufetem. Oříškem této rekonstrukce byl požadavek investora umístit do výpravní budovy zaměstnance z jiných budov, které chtěli prodat. K tomuto projektu jsme dělali projekt pro stavební povolení ještě ve 2D, ale rozhodli jsme se, že realizační projekt uděláme už ve 3D. Projekt novostavby ve 3D je relativně jednoduchý, u rekonstrukce je celý proces složitější. Namodelujete nejprve starou budovu, ale musíte si promyslet, které konstrukce budete bourat a už při modelování zadávat, zda je konstrukce existující a zůstává, nebo je existující a bourá se. Následně modelujete konstrukce nové. Pro investora je pak velmi zajímavé vidět živý model stavby a přepínat si jednotlivé fáze, třeba jak to bude vypadat po vybourání. Investor řešil také problém nečitelnosti elektronických informačních tabulí v hale z důvodu oslunění v zimních měsících. Simulací sluneční dráhy v Revitu se tento problém potvrdil a taky vyřešil, protože jsem v potřebném rozsahu navrhla stínění. Až v průběhu modelování budov jsme si uvědomili, že časový rámec na takový projekt je daleko větší, než jsme původně odhadovaly. Někdy vyžaduje až dvojnásobné nároky. Když se ve 2D dělá studie nebo projekt pro stavební povolení, je vše relativně rychle hotové a nejvíce práce strávíme na samotném realizačním projektu. Při 3D už musí být všechno namodelované na začátku, takže tam spadá i největší objem práce. Na konci se už řeší především výkazy, detaily a podružné záležitosti. Díky spolupráci s mladým kolegou, expertem na Revit, jsme tuto projektovou dokumentaci zvládli vytvořit kompletně v Revitu.

Vysokorychlostní trať je v ČR i na Slovensku novinka

V současné době pracujete na projektu vysokorychlostní železniční tratě Modřice – Šakvice – jak na tom projekt je?

Ano, jsem tam zapojena jako jedna z projektantů a specialistka pro pozemní stavby. V květnu jsme odevzdali na připomínkování projekt dokumentace pro územní řízení a posouzení vlivu na životní prostředí. Chystáme se tedy na zapracování připomínek a finálně odevzdáváme v září. Celý projekt bude v BIMu. Všech 100 objektů pozemních staveb modelujeme ve 3D. Jedná se o menší objekty oplocení, zastřešení, značné množství technologických budov a největší zajímavou provozní budovu v údržbové základně. Díky tomu, že máme v týmu mladého architekta, spadlo z nás břímě estetické části návrhu budov. Jedná se o opravdu velký projekt, který zahrnuje všechny profese. Ovšem pro všechny z nás je to novinka, železnice na takovou rychlost nebyly v ČR ani na Slovensku dosud projektovány. Spolupracujeme přímo s francouzskými specialisty a ve Francii jsme se byli na samotnou vysokorychlostní trať podívat. Nyní máme namodelované budovy a kolega je osazuje do souřadnic. Těšíme se na koordinaci a spojení s modely ostatních profesí, vždycky je zážitek vidět výsledek vlastní práce, ve 3D obzvlášť.

Má práce v ČR nějaká specifika, nebo je to podobné jako na Slovensku?

Vnímám to zatím jako velmi podobné. Projektování pro slovenské železnice má stejná specifika jako pro ty české. Historicky vycházejí ze stejného podloží a naše mentalita je poměrně podobná. Zdá se mi, že české dráhy jsou možná trochu napřed, ale ani ty slovenské nezahálejí – právě totiž v řadách zaměstnanců dochází ke generační obměně.

Jak vidíte výzvy a příležitosti projektování v další desítce let?

Následujících 10 let bude o zavedení projektování ve 3D a BIMu ve všech profesích. Státní zakázky se budou muset dělat v BIMu a stane se to standardem. Dočkáme se pokračování vysokorychlostních tratí, nějaké soutěže už jsme vyhráli, další nás čekají. Začneme se účastnit veřejných soutěží i jiných než železničních budov. Předpokládám také, že budeme dělat i zakázky spojené s obnovou Ukrajiny. Máme tam velmi šikovné kolegy, dokážu si představit, že bychom jim mohli být velkou pomocí

Ing. Andrea Štecáková vystudovala Stavební fakultu Technické univerzity v Košicích, obor Realizace staveb. Zamilovala si však projektování a v současné době působí v košickém středisku Valbeku SK jako projektantka pozemních staveb. Ve volném čase se věnuje zahradě a dvěma dcerám, nejraději odpočívá u dobré hudby nebo knížky s kafíčkem v ruce.

Ing. Andrea Štecáková