Milá, sympatická a na vlně vlídného humoru. Přesně taková je Ing. Jana Kulichová, která projektuje vodohospodářské stavby ve Valbeku Praha. Z její žensky jemné zpovědi se dozvíte třeba to, zda se s kolegy technického zaměření někdy nasměje a proč se vám vždycky můžou hodit holínky.

Jak dlouho už jste ve firmě Valbek a co pro vás bylo hlavní motivací věnovat se vodohospodářským projektům?

Ve Valbeku působím od března letošního roku, slavím tedy půlroční výročí. Mojí motivací byla rozhodně fascinace přírodními živly a především povodněmi, se kterými jsem se v životě často setkávala. Dalším faktorem bylo mé technické uvažování už od raného věku. Tím pádem byla má volba studia celkem jasná.

Tipuji, že ve vašem oboru pracuje více mužů než žen.

Historicky ano, ale v dnešní době už bych řekla, že se tato nerovnost postupně ztrácí. Minimálně v průběhu studia jsem ten pocit neměla. Nicméně zdá se, že do projektantské praxe se stále pouští méně žen než mužů.

Můžete ze svého ženského pohledu vysvětlit, proč tomu tak je?

Jako člověkovi, který si vybral cestu projektanta jako první volbu, se mi tohle soudí těžko. Uvedu ale pár faktorů, které myslím, že by mohly patřit k důvodům. Práce projektanta rozhodně není prací, kde byste se vyhnuli stresu. Je to mentálně náročná práce, která vyžaduje soustředění, preciznost a odpovědnost za daná rozhodnutí. Dobré technické uvažování a perspektiva je taky důležitá.

Můžete nám přiblížit nějaký projekt, na kterém jste u firmy Valbek už pracovala a považujete jej za takovou osobní perličku?

Vzhledem k svému krátkému působení ve Valbeku žádnou perličku ještě nemám. Ale jedním ze zajímavých projektů, na kterých momentálně pracuji, jsou vodohospodářské objekty pro most na silnici I/27 v Žiželicích. Tento projekt je zajímavý rozmanitostí jednotlivých vodohospodářských objektů. Setkáme se zde s klasickou kanalizací s dosazovací nádrží, přeložkou drenáže, podzemními vsakovacími objekty, retenční a sedimentační nádrží i úpravou vodního toku.

Řez odlučovačem ropných látek a retenční nádrží s řízeným odtokem

 

Jaké výzvy jste během své kariéry řešila? A co vás na procesu řešení bavilo nejvíce?

Zatím největší výzvou pro mě bylo, když jsem na úplném začátku své praxe vstoupila do firmy, kde jsem pracovala jako jediný vodohospodář. Bylo to velmi náročné období, ale díky tomu jsem se učila rychle. Další výzvou, která mě v budoucnu čeká, je autorizace.

Jaká bývá náplň vašeho pracovního dne?

Náplň práce se vždy odvíjí od stupně dokumentace, na kterém zrovna pracuji. Pro mě je nejzajímavějším stupněm DÚR, dokumentace pro územní rozhodnutí, ve které je potřeba navrhnout veškeré objekty v podstatě „na zelené louce“.

Před samotným návrhem je potřeba nejdříve prozkoumat terén, takže je vhodné vždycky mít po ruce holínky. Samotný návrh vyžaduje i projednání s investorem a jednotlivými úřady. Komunikace s kolegy spolupracujícími na projektu je také důležitá. Takže jak můžete vidět, práce projektanta se neodehrává jen za počítačem.

Prozraďte, jak vypadá váš kolektiv projektantů. Na první pohled se taková společnost technicky zaměřených lidí tváří docela vážně. Evokuje to samá čísla, technikálie, přesnosti a zodpovědnost. Je to tak, nebo se s kolegy a kolegyněmi i hodně nasmějete?

To máte docela dobrou představu, ale rozhodně to není tak vážné, jak se může zdát. Přece jen máme každý nějakou „pracovní deformaci“ a řešit technikálie nás baví. Ale atmosféru u nás v práci bych obecně určitě popsala jako uvolněnou a přátelskou. Myslím, že většina kolegů si dokonce z dovolené přiveze zvláštní album s fotkami mostů, hrází, opěrných stěn a tak podobně.

Jak vypadá váš odpočinek?

Osobně odpočívat moc neumím. Jsem velmi aktivní člověk, takže mám ve volném čase vždycky spoustu plánů. Při čem si ale vždy nejlépe mentálně odpočinu, je víkend v horách.

Na závěr mi dovolte malou výzvu. Kdybyste potkala své mladší já, co byste mu v souvislosti se svojí prací řekla?

Řekla bych mu, že není kam spěchat.

Ing. Jana Kulichová, projektantka Vodohospodářských staveb, Valbek Praha