Tentokrát jsme si povídali s Magdalénou Kopeckou, projektantkou, která má ve Valbeku na starosti posuzování vlivu plánovaných staveb na krajinu. Podle čeho se rozhoduje a jak probíhá samotný průzkum v terénu? Jaké jsou hlavní nešvary staveb v české krajině? To vše se dozvíte na následujících řádcích.

Paní Kopecká, vy se zabýváte projektováním. Co vás přesvědčilo, abyste působila právě ve Valbeku?

U firmy Valbek už jsem delší dobu vnímala její vysokou úroveň projektantské činnosti. Profese, ve které působím, je v rámci České republiky poměrně úzký obor, takže mého vedoucího, Jirku Bednáře, jsem znala již dříve ze školení a seminářů. Rozhodující pro mě také bylo, že mi sedl jako člověk – znáte to, člověk prostě rád pracuje s lidmi, se kterými si rozumí.

Popíšete nám svůj běžný pracovní den?

V kanceláři je to jednoduché. Vždycky začínám kávou, přečtu poštu, pracuji, obědvám a zase pracuji. Zajímavější je to v terénu, kam jezdíme často. To je na této práci fajn, jste venku, cestujete a zároveň poznáváte kouty České republiky, podíváte se do různých míst. Práce v terénu pro mě znamená buď měřit a mapovat stromy, nebo u krajinného rázu zdokumentovat krajinu, její stav a hodnoty v oblasti dotčené plánovanou stavbou. Nejčastěji jsou to stavby dopravní infrastruktury – silnice, dálnice, mosty.

Jak vyhodnocujete vliv stavby na krajinu a její ráz?

Vyhodnocení jakéhokoli stavebního záměru stavby v krajině, ať už jde o liniovou stavbu (tedy například silnici), nebo dílčí stavbu, jako je třeba most, vychází z terénního šetření. Při něm fotíte různé pohledy či průhledy krajinou na místo plánovaného stavebního záměru. Ve skutečnosti ale vyhodnocujete mnohem širší území – plochu, kde bude plánovaná stavba patrná.

Někdy mám k ruce i vizualizace záměru. Šetření probíhá v průběhu roku, ideálně i ve vegetačním období, kdy v krajině působí „zelená clona“ přítomných vegetačních prvků (aleje, remízky, památné stromy). Musíte si všímat také přírodních i kulturních jevů, jako jsou například přírodní útvary, historické drobné stavby (křížky či boží muka), negativní dominanty a další. U nich pak hodnotíte význam a cennost jejich přítomnosti v krajině.

I/15 Zahrádky, obchvat - křížení s Valdštejsnkou alejí

Co všechno musíte zohlednit při přípravě na takové šetření?

Před výjezdem do terénu studuji mapové podklady včetně starých historických map, a tak si vytipuji vhodná místa obchůzky. Každá krajina je jedinečná, má tzv. genius loci neboli ducha místa. Jde o soubor mimořádných vlastností a významů charakteristických pro určitou sídelní lokalitu, propojující neopakovatelným způsobem určité lidské sídlo s konkrétním přírodním prostředím. Jiný genius loci tedy najdete třeba u Karlštejna, jiný duch místa bude v krajině Máchova jezera.

Posudek samotný pak v kanceláři zpracovávám z mnoha podkladů. Zpravidla jsou to data z terénu, historické mapy, záznamy a aktuální podklady územního plánování.

Můžete uvést příklad projektu, kde výsledek do krajiny podle vás perfektně zapadá?

Konkrétně asi ne. Každá stavba má na krajinu vliv, mým úkolem je posoudit, do jaké míry. Řeším tedy spíše, jestli je takový zásah pro krajinu únosný, či nikoliv. Obecně je většinou pro krajinu příznivější například silnici vést v zářezu. Oproti vedení na náspu je totiž méně vidět. To stejné platí například při umístění stavby v údolí ve srovnání se stavbou na horizontu.

Pro vyhodnocení zásahu je tedy klíčová otázka reliéfu krajiny. Záměr, který zohledňuje reliéf krajiny nebo využívá vegetačních prvků, které stavbu třeba i jen částečně zakrývají, je vždy příznivější. Logicky největší vizuální zásahy do krajiny představují nejčastěji mosty nebo velké haly umístěné v rovinaté zemědělské krajině s absencí vegetačních prvků.

Jak vnímáte vliv liniových staveb na krajinu?

Vliv liniové stavby na krajinu je vždy zásah do přírody, a to i když se snažíte vymyslet co nejšetrnější variantu s ohledem na přírodu.

K tomuto účelu ale slouží i migrační studie a další posudky vyhodnocující co nejlepší varianty technického řešení, včetně reliéfu krajiny a její prostupnosti pro živočichy. Já si v rámci posouzení stavby na krajinný ráz všímám jak vizuálního, tak také kompozičního narušení celkového krajinného prostoru plánovaným záměrem. Vezměte si třeba velké plochy orné půdy bez remízků a cest, jako je tomu například kolem Prahy. Pokud zde navrhnete několikakilometrovou dálnici, bude to působit úplně jinak, než když ji umístíte do více fragmentované krajiny, kde je velké množství zeleně.

Vegetační prvky jsou pro kompozici krajiny zásadní. Můžete s nimi stavbu lépe začlenit, tak trochu ji do krajiny schovat. Díky tomu nebude tolik narušovat krajinný ráz.

Jaké nejčastější problémy ve svém oboru vidíte?

Víte, pro ochranu krajinného rázu máme nástroje. Problém je bohužel v tom, že ne vždy jsou územní (regulační) plány obcí zpracovány s ohledem na ně, a hlavně na ochranu hodnot dané krajiny. Úroveň zpracování je různá.

Nejčastějším problémem je umístění nevhodné stavby do krajiny – a bohužel platí zásada, že tam, kde prošla jedna taková stavba, je umístění další podobné jednodušší.

U dopravních staveb je narušení krajinného rázu často spojeno  s fragmentací krajiny – členěním na menší a menší plochy území, které jsou pak hůře prostupné pro živočichy, ale i pro lidi.

Jedná se o velké množství konstant, které vstupují do rovnice, a výsledek je pak součtem všech působících prvků. Samozřejmě někde nad tím vším je veřejný zájem, ale ani ten by neměl určovat výsledek rovnice. Jak je asi z rozhovoru vidět, hodnocení vlivu stavby na krajinný ráz není vždy snadná záležitost a má své postupy a zásady, kterými se musíte řídit. Zajímavé je, že v praxi se vyhodnocení od různých zpracovatelů často liší.

Co je pro vás ve vaší náplni práce největší výzvou a co vás naopak nejvíc baví?

Největší výzvou je pro mě často čas. Stíhat termíny zakázek při náročné projekci, případně když se projektů sejde víc, je obtížné. A skloubit to s osobním životem někdy není snadné.

Baví mě ale posouvat se v oboru dál – mám v plánu získat certifikaci pro osvědčení evropského arboristy. Díky tomu budu mít oficiální praxi v posuzování dřevin, je to takové potvrzení, završení mé odbornosti. A samozřejmě se také těším na další nové projekty, které mě učí a posouvají dál, ať už se týkají vegetačních úprav, dendrologických průzkumů, nebo posouzení vlivu stavby na krajinný ráz.

Čeho si na práci s týmem Valbeku nejvíce ceníte?

Na práci ve Valbeku mě nejvíce baví pestrost – mám vcelku široký záběr. Velkým benefitem je pro mě také možnost práce v terénu, neboť sportuji a jsem ráda venku.

Ing. Magdaléna Kopecká, projektantka skupiny Životní prostředí, Valbek, spol. s r.o. Liberec