K vodě a k přírodě vůbec přistupuje s velkým respektem. Jaromír Drašar se vodohospodářským stavbám věnuje již 33 let, během kterých se radikálně změnilo hospodaření s vodou i samotné projektování. Přečtěte si, jak vznikala Studie odtokových poměrů v povodí Lužické Nisy a proč je zdravý selský rozum někdy užitečnější než složité průzkumy.

 Vodohospodář to dnes nemá snadné. Musí hledat rovnováhu mezi ochranou lidí a jejich majetku před povodněmi na straně jedné a ochranou přírody před činností člověka na straně druhé. Je to hodně těžký úkol?

Lepší by bylo takovou rovnováhu vůbec nemuset hledat. Člověk by měl žít více v souladu s přírodou a nestavět si arogantně domy v záplavových územích. A když už je tam staví, tak je navrhovat tak, aby případné povodňové škody byly co nejmenší.



Je vůbec možné zkrotit vodu za únosných nákladů, když extrémních klimatických jevů pořád přibývá?

Zkrotit vodu? To je silný výraz. Voda je živel, ten úplně zkrotit nejde. Můžete si s výpočty průchodu velkých vod územím hrát dlouho, ale stejně nakonec může přijít tak extrémní klimatický jev, že si voda udělá, co bude chtít, a objeví se i v místech, kde jsme s ní nepočítali. Při návrhu protipovodňových opatření musíme vždy zohlednit výši nákladů na výstavbu s ohledem na výši možných povodňových škod, takže určitě se nenavrhuje protipovodňová ochrana všude a za každou cenu.

Pro Liberecký kraj jste vypracovali Studii odtokových poměrů v povodí Lužické Nisy. Má toto území z hlediska protipovodňové ochrany a hospodaření s vodou nějaká specifika?

Povodí Lužické Nisy bylo v posledních letech postihováno významnějšími srážkovými úhrny, které způsobovaly povodňové události. Dosud nejvýznamnější přívalová povodeň ho zasáhla v roce 2010 a způsobila rozsáhlé škody na majetku a ztrátu lidských životů. Další povodňové události proběhly v letech 2002 a 2013. V povodí Lužické Nisy zároveň není mnoho protipovodňových opatření přírodě blízkého charakteru, a právě taková opatření naše studie na přítocích Nisy a Jeřice upřednostňovala. Na řešeném území a řešených vodních tocích bylo provedeno terénní šetření za účasti zástupců dotčených měst a obcí. Byly evidovány kritické body a zjišťována místa s povodňovým ohrožením, a to jak z říčních povodní, tak z přívalových povodní zvýšeným povrchovým odtokem. Zkušenosti místních obyvatel nám pomohly definovat ohrožená místa. V těchto kritických bodech nebo v území nad nimi byla následně navrhována řešení s důrazem na přírodě blízka protipovodňová opatření, která pomáhají zadržovat vodu v krajině, jako jsou přehrážky, průlehy, suché nádrže – poldry, agrotechnická opatření, přírodě blízké úpravy vodních toků, doplnění meandrů a podobně.

 Co konkrétně lidi v osmi dotčených obcí čeká a v jakém horizontu?

Obyvatelé dotčených obcí žijící podél přítoků řeky Nisy by měli být lépe ochráněni před nepříznivými účinky povodní. Mohou se těšit také na to, že řešená opatření nebudou zhoršovat životní prostředí v okolí, spíše naopak. Otázku na časový horizont nejsem schopen relevantně zodpovědět. Záleží to na mnoha okolnostech, například na množství financí vyčleněných na tato opatření ze státního nebo krajského rozpočtu nebo na stavu projednávání návrhů jednotlivých opatření. Podstatné je, aby zodpovědní zástupci měst a obcí pracovali na zajištění podmínek pro vznik těchto opatření a aby vytvářeli neustálý tlak na vyšší místa v zájmu urychlení realizace.

Protipovodňová opatření Mělník

Proč se potřebná opatření nedaří realizovat rychleji? Je politická a finanční podpora ze strany státních orgánů dostatečná?

Velkou brzdou v rychlejší realizaci potřebných opatření je v současné době platný stavební zákon, který je jednou z příčin neúnosné délky povolovacích řízení v České republice. Dalším důvodem jsou vleklé problémy při majetkoprávním projednání staveb. Ve zkratce řečeno, dokud se navrhovaná potřebná opatření nestanou veřejně prospěšnými stavbami, u kterých je možno přistoupit k vyvlastnění pozemků, k rychlejší realizaci nedojde. To by však znamenalo změny ve stávajících územních plánech měst a obcí, nebo zpracování nových, což je běh na dlouhou trať. Politickou a finanční podporu k realizaci opatření ze strany státních orgánů ani nechci komentovat. Ale snad se brzy začne blýskat na lepší časy.

Je hodně složité prosadit do projektů opatření blízká přírodě? Kde vidíte největší překážky?

To záleží na tom, s kým to projednáváte. Paradoxně může být někdy složitější prosadit nějaké technické opatření na vodních tocích u orgánů ochrany životního prostředí, i když jsou tato opatření především u větších vodních toků v některých případech nutná. Vedle překážek, které jsem popsal už v předchozí odpovědi, je to rovněž nedostatečná osvěta či předsudky mezi investory, lokálními politiky i laickou veřejností.

Jak rozsáhlý výzkum dnes musí předcházet zásahům do vodních toků a krajiny, aby nakonec třeba nezhoršily situaci v jiném ohledu?

Před zpracováním projektové dokumentace nebo během zpracování dokumentace EIA je prováděna celá sada průzkumů –inženýrskogeologický, hydrogeologický, biologický a další –, které jsou dostatečným podkladem pro zodpovědný návrh zásahů do vodních toků a krajiny. Ovšem dle mého názoru není důležitý počet provedených průzkumů, ale to, jak projektant nebo zpracovatel dokumentace EIA se závěry průzkumů naloží. Jaké priority přisoudí jednotlivým závěrům a jak umí používat svůj zdravý selský rozum.

Jak moc se v průběhu let změnila příprava vodohospodářských projektů, například i v souvislosti s klimatickou změnou?

Od roku 1987, kdy jsem dokončil studia a začal projektovat, se jejich příprava změnila poměrně radikálně. I pro mě osobně, protože tehdy nebyly počítače a moje počátky se odehrávaly ve stoje za rýsovacím prknem, což si dnes nastupující projektanti asi už vůbec neumí představit. Nejvíc se změnila, a to obzvláště v poslední době, příprava vodohospodářských projektů řešících hospodaření s vodou, ať už podzemní nebo povrchovou. Dříve jsme navrhovali plošné meliorace, odvodňování pozemků a co nejrychlejší odvedení dešťových vod z povrchů komunikací, ze střech objektů a z průmyslových areálů. Dnes se v souvislosti s měnícím se klimatem naopak snažíme dešťovou vodu zadržet, sofistikovaně s ní hospodařit nebo ji zasakovat. Plošné meliorace a odvodňování pozemku se nyní již téměř nenavrhují vzhledem k častějším obdobím sucha. V tomto ohledu se postupně měnila a mění i legislativa spojená s povolováním staveb.



Je vůbec možné při rostoucí teplotě a stále stejném nebo i nižším objemu srážek zajistit dostatek vody bez velkého šetření a omezování, pouze správným hospodařením?

Správným hospodařením s vodou a jejím zadržováním v krajině lze docílit velmi dobrých výsledků. Ale co nás čeká v budoucnosti, to nevíme, takže bych se určitě přikláněl i k šetření s vodou a k jejímu druhotnému použití, což bude záviset hlavně na zodpovědnosti každého z nás. K omezování využívání vody dochází vlastně již nyní, kdy některé obce a města zakazují napouštění bazénů a zalévání z veřejných vodovodů.

Jak vy osobně vnímáte proměnu české krajiny? Máme důvod k obavám z dalších extrémně suchých let?

Letos je to jiné, ale když si vzpomenu na několik posledních let, tak určitě každý z nás vnímal, že česká krajina již není v létě tak zelená, jak bývala. K vidění byly žluté vyschlé louky nebo trávníky ve městech, některé listnaté stromy usychaly ještě před začátkem podzimu a o vyschlých korytech drobných vodních toku ani nemluvě. Mimochodem potok, který teče v blízkosti mého bydliště, je vyschlý i v letošním létě, kdy se o suchu hovořit nedá. Co nás čeká v budoucnu, jestli přijdou další extrémně suché roky, si netroufám předpovědět, ale trend jde určitě tímto směrem.

 

Ing. Jaromír Drašar je vedoucím skupiny vodohospodářské stavby Valbek v Ústí nad Labem. Na přípravě rozsáhlé Studie odtokových poměrů v povodí Lužické Nisy se podílely tři projekční organizace: Valbek, spol. s r. o., Vodohospodářský rozvoj a výstavba a. s. a Sweco Hydroprojekt a. s. Studie komplexně řeší problematiku vody v krajině na katastrálním území obcí Bílý Kostel nad Nisou, Frýdlant, Hrádek nad Nisou, Chotyně, Chrastava, Kryštofovo Údolí, Mníšek a Oldřichov v Hájích.