Jiří Jína položil základ kvalitním dálničním odpočívkám
Projektant dopravních staveb Jiří Jína z Valbeku dostal v roce 2015 od Ředitelství silnic a dálnic nelehké zadání: přípravu příručky pro projektování dálničních odpočívek. Díky spolupráci s kolegy z pozemních staveb a systematickému zkoumání středoevropských odpočívek se mu to povedlo. Za deset let už tedy budeme na dálnicích odpočívat stejně kvalitně jako naši západní sousedé.
Jaký je podle vás největší problém českých odpočívek?
Odpočívky se u nás aktivně a systematicky začaly řešit až v roce 2015, kdy na Ředitelství silnic a dálnic vznikla nová agenda Oddělení dálničních odpočívek. Do té doby nebyly dálniční odpočívky v ČR po projektové stránce nijak soustavně řešeny. Prakticky tehdy existovalo mnoho středně velkých dálničních odpočívek s čerpací stanicí pohonných hmot, které byly do odpočívek zařazeny různě a často neuspořádaně. Nemělo to žádný řád. Chyběly i malé odpočívky bez čerpací stanice s toaletami. V té době začala vznikat řada projektů velkých dálničních odpočívek na páteřní dálniční síti ČR, ale pořád to nemělo žádný jednotný formát. To byl hlavní problém odpočívek a zřejmě i důvod, proč se ŘSD rozhodlo založit novou agendu. Samo chápalo, že je třeba s tím něco dělat.
Tehdy se k odpočívkám dostal Valbek?
ŘSD si u Valbeku objednalo dokumentaci, která se jmenovala Typové odpočívky na dálnicích a rychlostních silnicích. Samo ŘSD nevědělo, jak to uchopit. Předpokládali, že my jako projektanti je načerpáme nějakými vizemi, inspirujeme se na jiných stavbách i v zahraničí a dostaneme do té vize nějaká moudra, jak by to mělo správně vypadat. Problém byl v tom, že nikdo neměl žádnou představu. Ani my jako projektanti jsme nebyli na takový úkol vůbec připraveni. Netušili jsme, že s tím za námi někdo může přijít. Posléze jsme začali chápat vážnost celé problematiky, dívat se na to z různých úhlů pohledu a nasávat inspirace ze zahraničí, ať už to bylo sousední Německo, Rakousko nebo třeba Itálie, Švýcarsko i Velká Británie. Modely z evropských zemí jsme se snažili přetvořit tak, aby fungovaly v českém prostředí. Díky tomu se začala vytvářet typová příručka pro projektanty. Mustr toho, jak by to správně mělo vypadat, pro objednatele, tedy pro ŘSD. Začalo se diskutovat nad novými nápady, návrhy a plány, až se z toho zrodila příručka Typové odpočívky. Ta vznikla v roce 2015 na půdě Valbeku. Podílelo se na ní mnoho lidí, třeba kolegové z pozemních staveb, protože to chtělo na celou věc i architektonický náhled. Kolegové zpracovali návrh dětského hřiště, workoutového hřiště, vybavení odpočívky i parkové úpravy. Zapomenout nemůžeme ani na restaurační zařízení, sociální zařízení a fast-food.
Jaký měla vaše práce dopad? Co s příručkou konkrétně udělalo ŘSD?
Pro ŘSD to byl první impuls k tvorbě nějaké normy. Příručka musela přijít do kontaktu s projektanty. Pověsili si náš materiál veřejně na web a když se vypisovala nějaká veřejná zakázka pro projektovou přípravu, tak projektanty automaticky odkazovali na tento materiál. Mělo to ovšem nad očekávání neblahý dopad, protože projektant měl od objednatele krásně zadáno, že to má takhle udělat. Vzal si odpočívku z našeho materiálu a otiskl ji do svého projektu, jenže on nemůže slepě vzít typický návrh a prostě ho do projektu umístit. Takhle to nefunguje. Cílem našeho materiálu bylo inspirovat. Dosáhnout toho, aby se nad tím projektant zamyslel a aplikoval metody i detaily normy na svůj návrh. Mělo to zajistit různorodost nápadů, na které jsou projektanti bohatí. Nechtěli jsme je svazovat. To se v prvním pokusu nepodařilo. V mezidobí dvou tří let se vystavělo několik dálničních odpočívek a aplikovaly se tam nějaké poznatky z naší příručky. Získali jsme zpětnou vazbu. Projektanti z Valbeku a dalších kanceláří se snažili naše principy aplikovat do přípravy projektů a vykrystalizovala z toho řada poznatků pro následnou revizi, která proběhla v minulém roce. Nejdůležitějším poznatkem bylo zbytečně nespecifikovat to, co nechceme, aby projektant zplagiátoroval. V minulém roce u nás ŘSD objednalo revizi Typových odpočívek. Zde jsme už původní obrázky s různými typy odpočívek na základě kapacit a jejich vybavení zredukovali. Variant tam totiž bylo zbytečně moc. Byla tam taková chytrá tabulka, která říkala, na jaké kapacity to lze uplatnit. Například do deseti nákladních automobilů to byla malá odpočívka. Projektanti s objednateli tak zabrušovali do zbytečných detailů a dohadovali se, jestli je to malá nebo už střední odpočívka, což není vůbec podstatné. Pak jsme se zaměřili na vypíchnutí detailů. Specifikovali jenom tři typy odpočívek v závislosti na zařízeních, které obsahují. První je s čerpací stanicí pohonných hmot a restaurací či fast-foodem, další jen s čerpací stanicí a poslední jen se samostatnou toaletou. Typické vybavení odpočívky tedy předurčuje její kapacitu, takže se zpětně můžeme dovtípit, zda se jedná o malou, střední či velkou. Všechny zkušenosti jsme po konzultaci s objednatelem otiskli do „odpočívkové normy“.
[envira-gallery id="19263"]
Typový návrh odpočívek na dálnici
Po vzniku příručky a její revizi už jsou české odpočívky kvalitnější a dosahují standardů zahraničí?
Na hodnocení je příliš brzy. Příprava trvá několik let, výstavba dalších několik let. Než se naše nápady projeví v dálniční síti, musíme jednu dekádu počkat. Rozhodně jsme o krok dál než předloni a o tři kroky dál než v roce 2015. Musíme tomu skutečně dát ještě čas.
Kterou zemi vidíte jako vlajkovou loď v odpočívkách a kde jste se nejvíc inspirovali?
Ve středoevropských státech. Čím blíž se geograficky stát nachází České republice, tím bližší jsou i jeho zvyklosti. Troufám si říct, že nejvíc zkušeností čerpáme ze sousedního Německa. To má velmi vyvinutou dálniční síť včetně odpočívek, které mají nějaký řád a fungují. Považuji za dobrý krok se u nich inspirovat. Jenže je třeba jejich model správně aplikovat na naše české podmínky. Například jsme tu řešili, že je zkrátka třeba kotvit lavičky a odpadkové koše. (smích)
Kterou odpočívku byste doporučil pro zastávku na D1?
Když už se vydám na D1, rád se zastavím na takové maličké odpočívce vlevo. Jmenuje se Brtnice a leží asi na 40. kilometru u takového rybníku s hájem a naučnou stezkou. Mají tam výborný motorest s rybími specialitami a nápaditým posezením. Člověk se může projít, posadit do stínu nebo prostě jen relaxovat u vody. A to říkám cíleně i na úkor toho, že tato odpočívka ctí jen málo z námi předepisovaných standardů. Ne vždy je třeba se na problematiku dívat jen z pohledu „dopraváka“, někdy zkrátka stačí dobré služby, chutné občerstvení nebo třeba lákavý výhled do krajiny, které vás můžou na danou odpočívku přilákat. Vyhledávání zejména malých odpočívek je samozřejmě dáno i specifickými požadavky řidiče osobního vozidla. Řidič kamionu by jistě naopak uvítal nějakou velkou kapacitní odpočívku typu Újezd (cca 5. km D1 vpravo) s kompletním servisem i hygienickým zázemím se sprchou.
Jaká odpočívka je podle vás nejlepší v rámci ČR?
Měly by to být odpočívky, které se postavily v poslední době. Takovou vlajkovou lodí ŘSD je nedávno zprovozněná malá odpočívka Kurovice na D55 u Zlína. Disponuje nad poměry moderním vybavením – poprvé u nás se zde použil koncept samostatně stojícího hygienického zařízení, chcete-li samoobslužné „sociálky“. Jsou zde umístěné snadno udržovatelné toalety a sprchy, nějaké základní občerstvení z automatu, do parkové úpravy se podařilo vkusně zakomponovat mobiliář, dětské hřiště a poprvé i workoutové prvky. Na můj vkus chybí na této odpočívce snad už jen více zeleně rozmístěné v parkovací ploše, která by v budoucnu mohla zastínit stojící vozidla. Z připravovaných projektů vypadá poměrně slibně velká odpočívka na D35 u Hořic. Ta velmi poctivě sleduje nově předepsaná pravidla.
Kde doporučujete vůbec nezastavovat?
Takových odpočívek je bohužel stále víc než těch doporučeníhodných. A teď to nemyslím z hlediska kvality obsluhy, ta se naopak citelně celoplošně zvyšuje. Posuzuji to z dopravního hlediska. Někdy jsou obslužné trasy komunikací uvnitř odpočívky nepředvídatelným spletencem, často řidič tápe, v jaké části odpočívky vlastně najde „tu svou“ parkovací skupinu. A toho se právě snažíme vyvarovat. V naší příručce jsme na závěr vyčlenili i nějaké odstrašující příklady nesprávného řešení odpočívek. Uvedli jsme tam zejména odpočívky z D5, u Kladrub odpočívka vpravo, kde jsou obrovské nevyužité plochy všelijak ledabyle poházené. Skupiny parkovacích míst jsou řešeny nesmyslně a za cenu zbytečně velikého záboru. Takovou odpočívkou je na D2 před státními hranicemi se Slovenskem i odpočívka Ladná. Na D5 pak v obou směrech ještě odpočívka Šlovice, její vnitřní dopravní uspořádání je jedno z nejhorších. Právě tam se vyskytují detaily, na které upozorňujeme i v naší příručce. Na tyto případy se snažíme poukázat a vyvarovat se jich.
[envira-gallery id="19270"]
Příklady nesprávných řešení odpočívek na dálnici
Na internetu se diskutující často přou, komu odpočívky patří. Někteří tvrdí, že i když je pozemek soukromý, odpočívka patří státu. Jak to tedy je?
Tady zabrušujeme do majetkoprávní struktury. Jedna věc je, že je to historicky dáno, druhá věc je, že se to snaží ŘSD vypořádat. Ovšem když se podíváte do katastru nemovitostí, tak čí je pozemek, tomu odpočívka patří. To je nevyvratitelné. Existují odpočívky, které neleží na státních pozemcích, ovšem ŘSD se to vše snaží vypořádat, zajímá se o to a chce majetkoprávně potvrdit, že spravuje SVOU odpočívku. Odpočívky jsou nepostradatelnou součástí silniční sítě naší republiky. ŘSD odpočívky spravuje, takže je chce samozřejmě i vlastnit.
Za jak dlouho dosáhneme zlepšení stavu kvality odpočívek?
ŘSD se snaží plíživě realizovat změny každým rokem, zřejmě to tedy budeme pociťovat postupně. Nejdříve to uvidíme na mobiliáři. ŘSD si vyvinulo vlastní korporátní mobiliář a snaží se jím jednotlivé odpočívky saturovat, povyměňovat lavičky, stoly, odpadkové koše, upravit vše tak, aby to mělo štábní kulturu. Pak se začnou doplňovat prvky pro děti, hřiště, workoutové zařízení pro rekreaci svalů i psychiky řidiče. Potom přijdou složitější stavební úpravy, dispoziční přeřešení stávajících odpočívek tak, aby byly jasně dodrženy principy, na které poukazujeme. Na začátku každé odpočívky musí být čerpací stanice pohonných hmot. Pokud se jedná o větší odpočívku, pak by se vlevo měly řadit nákladní automobily do tvaru rybí kosti, tedy s jednou obslužnou komunikací. Uprostřed se nachází skupina parkovacích stání pro karavany a autobusy a úplně vpravo nejdál od osy dálnice se má nacházet klidová zóna s parkováním pro osobní vozidla. ŘSD se to snaží zakomponovat i do stávajících odpočívek. Myslím si, že to bude trvat tak dekádu, ale třeba nás překvapí a už za pět let tu něco bude.
Mají odpočívky omezenou dobu, po kterou tam můžete vůz odstavit?
Pokud vím, tak ne. S ničím takovým jsme nepočítali. Myslím si, že problém je opačný, že řidiči více pospíchají a naopak si musí dávat pozor na svůj tachograf tak, aby měli splněné své přestávky. Nikdo nechce na odpočívce strávit dva dny a „užívat si zdejšího vybavení“.
Jak často by měl řidič z hlediska psychohygieny odpočívku využít?
To je u každého velmi individuální věc, my předepisujeme tabulkou po kolika kilometrech by se měla nějaká odpočívka vyskytovat. Odpočívka by měla být maximálně po 30 kilometrech. Stačí skutečně třeba jenom malá odpočívka, kde si chce člověk odskočit. Po 60 kilometrech by měla být odpočívka s benzínovou pumpou pro eliminaci toho, abychom pak potkávali někoho za svodidlem, jak putuje s kanystrem k nejbližší pumpě. To už se ale tak často nestává. Ovšem nějaké minimální a maximální vzdálenosti je rozhodně důležité uvažovat.
Kromě odpočívek máte ve Valbeku na starosti i firemní software a standardy. Jak jste se dostal k oblasti firemního softwaru?
Doteď jsme se bavili o mě jako o projektantovi a teď se můžeme bavit o mě jako o ajťákovi (smích). Za ajťáka jsem se nikdy nepovažoval a ani se za něj nikdy považovat nebudu. Asi před třemi lety jsem byl požádán o to, abych byl při ruce kolegovi matadorovi, který byl u zrodu zavedení softwaru pro liniové stavby do skupiny Valbek. Kolega toho měl nad hlavu a mě vybrali proto, že používáme německý software a na naší liberecké centrále velmi málo lidí ovládá němčinu. Takže jsem byl náhodně vylosovaný, že bych se toho mohl ujmout a komunikovat to celé v němčině. Centrála softwaru sídlí ve Stuttgartu a podpora v Praze se skládá ze dvou lidí. My strukturujeme požadavek, specifikujeme ho, sdělíme ho na centrálu a máme jedinečnou příležitost být u zrodu a plánování tohoto softwaru. Zasahujeme do práce programátora, který software vyvíjí. Ve Valbeku s ním pracují silničáři, železničáři, geodeti, tuneláři, lidé z vodohospodářského prostředí.
A jak to bylo s firemními standardy?
Měli jsme nějaké firemní specifikace, které dlouho nikdo nespravoval a jejich používání bylo takové sporadické. Já jsem byl v roce 2017 požádán o revizi firemních standardů. Posbíral jsem požadavky od dostatečného množství reprezentativního vzorku pracovníků a po společném jednání jsme došli ke stanovení základních požadavků každé pracovní skupiny, tedy vodařů, geodetů, silničářů... Stanovili jsme základní funkce a strukturu specifikací, což zní velmi obecně, ale v zásadě to spočívá v tom, že máme nějaké barevné palety, každou inženýrskou síť znázorňujeme jinou barvou, pro názornost do inženýrských čar vkládáme symboly, existuje různé čárkování, tloušťka čar, definice písma, popisů, bodů... Tyto základní pracovní atributy lze unifikovat tak, abychom jako firma vystupovali jednotně. Ve spolupráci s geodety jsme připravili takový balíček, kdy jsme totálně od nuly překódovali strukturu specifikací. Geodeti jsou totiž zvláštní skupina uživatelů – jsou na začátku a na konci přípravy projektů. Na začátku je to absolutně nejvíc důležité, protože od nich chodí zaměření terénu a ty už musejí přijít v nějakém kódování, v nějaké specifikaci a v určitém zobrazení. Od roku 2017 se tento balíček snažíme udržovat, spravovat a rozšiřovat. V původním balíčku, který do roku 2017 fungoval, to nešlo, protože tam byla vyčerpaná kódovací řada. Teď jsme si udělali příslušné rezervy, takže pokud máme například pro obrubníky čísla od 1 do 100, pro zábradlí od 100 do 200. Taková struktura je podle určitého klíče jednoduše doplnitelná, takže mohu bez problémů zapracovat jakékoli požadavky kolegů.
Jak náročné a bolestné je zavádění standardů napříč firmou?
Všechno nové je trošku bolestné, ale my jsme tomu předešli tím, že jsme v úvodu svolávali interní jednání z různých poboček a ateliérů. Všichni se dozvěděli, že musíme provést údržbu neplatných a starých standardů a proč to děláme. U většiny probíhala radost, že se s tím vůbec něco dělá a že se o to někdo zajímá. Samozřejmě existují nejmenované pobočky, kde do té doby existoval vlastní systém a přechod do standardu liberecké centrály pro ně nebyl příjemný, ale troufám si říct, že to je posun k lepšímu.
Se standardy už jste hotovi nebo u nich ještě něco řešíte?
Standardy se neustále doplňují a vyvíjejí, nikdy nebudou hotové. Závisí na dynamice firmy i dynamice zakázek, nejčastěji doplňujeme nové výrobky. V projekci jsme používali cirka deset druhů svodidel, ale například teď máme dvě nová, která doplníme. Budou mít svůj název, kód a značení. Dva další typy svodidel se už nevyrábějí, takže takové kódy mohou klidně zaniknout. Kódový rozsah máme velký, takže jsme schopni s tím hýbat i do budoucna. Každý obrubník, zábradlí i materiál bude mít své kódové označení a to se může v budoucnu spárovat s nějakým kusovníkem a soupisem prací, což je věc, kterou vyvíjejí kolegové v IBR Consulting. Naše procesy vyvíjíme tak, aby se vše dalo automatizovat.
+420 487 070 435
marketing@valbek.eu