Klimatické změny si spojujeme s trvajícím suchem a stoupající teplotou. Se suchem ale paradoxně přichází riziko přívalových dešťů a povodňové hrozby. Bleskové povodně už nejsou výjimečným úkazem. Musíme se naučit správně reagovat. Jak můžeme předcházet škodám na majetku a na životě?


Zdroj foto: Valbek
Labe, Mělník - protipovodňová ochrana 

Riziko povodní

Povodně postihují území České republiky od nepaměti. Nejstarší zmínka o povodni pochází ze svatováclavských legend. První historický záznam z roku 1118 najdeme už v Kosmově kronice. S povodněmi jsme se tak sice naučili žít, ale i nadále je nesmíme brát na lehkou váhu.

Ačkoliv je procento tuzemských občanů vystavených povodňovému riziku ve srovnání se světem velmi malé, celkový podíl ohrožených obyvatel mírně roste. Postihuje nás sucho a sním spojené bleskové povodně. Ty jsou obzvláště nebezpečné skrze svou rychlost a prudkost. Přívalový déšť může proměnit malé potoky a suchá koryta na nebezpečné sousedy. Hrozba náhlého zvýšení hladiny vody se zvyšuje s délkou suchého období.

Dlouhodobým suchem dochází ke změnám ve struktuře půdy. Země tvrdne a stává se méně propustnou. Na polích tomu jistě nepřidá ani těžká zemědělská technika, která hlínu udusá. Voda dopadající na povrch nemá šanci proniknout do hlubších vrstev. Důsledkem je silný povrchový odtok. Sami víte, co umí voda, která proudem odtéká ze silnic a jiných nepropustných povrchů. Přívalové povodně se navíc těžko předpovídají. Proto je nejefektivnější zbraní prevence.

 

Možnosti protipovodňových opatření

Protipovodňových opatření dělíme na preventivní, ochranná, z hlediska připravenosti a záchranného systému.

Prevence zahrnuje například výzkumy a posouzení rizikovosti lokality, studie odtokových poměrů, plánování, simulační modely, metodiku a návrhy na zabránění přívalovým povodním. Ochrana realizuje systémová opatření, strukturální plánování, zapojení různých dotačních a podpůrných programů, které mají vytvořit podmínky k předcházení záplav a minimalizace jejich negativních dopadů. Připravenost pracuje s informovaností obyvatelstva o zavádění protipovodňových opatření, o riziku záplav, i o postupech a chování během stavu ohrožení. Záchranný systém potom realizuje záchranné plány a konkrétní akční postupy pro případ nouze, včetně zajištění technikou, opatřeními v zásobování atd.

Systém a odvaha konkrétního úředníka

K ochraně před povodněmi jsou ovšem důležitá systémová opatření. Stavba ochranných nádrží, navrácení přirozené podoby vodním tokům, návrat krajiny k rybníkům, mokřadům, ke vhodným osevům na zemědělských plochách, k ochraně a správnému hospodaření v lesích. Opatření se ale zavádějí pomalu. Národní akční plán pro boj se změnami klimatu je přitom uvádí jako jediný druh opatření, který může zvýšit přirozenou schopnost krajiny zadržovat vodu. Specialisté na vodohospodářské stavby a na komunikaci s krajinou jsou k reálně k dispozici, finance rovněž. Zaměřit se budeme muset na otázku politické vůle, organizačních schopností odpovědných úřadů a především na odvahu přijmout konkrétní rozhodnutí - konkrétním odpovědným úředníkem.

Protipovodňová opatření se zpožďují

Povodně jsou pro Česko největším přímým nebezpečím. Alespoň si to myslí Ministerstvo životního prostředí. Protipovodňová opatření váznou, už se dlouho nic vážného nestalo, zájem veřejnosti opadl a v záplavových zónách se nadále staví. Peníze na opatření proti povodním přitom  jsou. Jak ve státním rozpočtu, tak ve fondech Evropské unie. Přesto konstatoval kontrolor NKÚ Petr Neuvirt, že "Ochrana před povodněmi se protahuje především kvůli pomalému čerpání peněz.“ Každý rok se rozdělí průměrně 1,4 miliardy korun. To je ale pouhá třetina rozpočtovaných investic.

Ani MŽP se nedaří prosadit všechna nutná opatření. Od posledních velkých povodní uběhlo už hodně času, ale riziko stále trvá. Naštěstí si některé kraje a mnohá města uvědomují situaci a pouštějí se do plánování ochrany vlastními silami. Doufejme jen, že pandemická situace nevytvoří nové Overtonovo okno možností pro výmluvy a zdůvodňování proč to nejde. Riziko klimatických změn, sucha a přívalových dešťů je reálně větším nebezpečím než virus.