Lukáš Hruboň: Nejtěžší a nejhezčí je práce s lidmi

Vladimíra Škorpíková

11/03/2020

Každý den se najde maličkost, která mu udělá radost. Ale taky věc, která ho dokáže zvednout ze židle. Obchodní ředitel Valbeku Lukáš Hruboň nesnese neochotu a nedůslednost. Naopak si velmi cení pracovitosti a trpělivosti. A když přišla řeč na to, jak by charakterizoval sám sebe, zjistil, že je přesně takový jako Valbek…

Jste obchodním ředitelem Valbeku a pracujete ve firmě už téměř patnáct let. Dokážete za tu dobu zhodnotit vývoj firmy?

Stále se vyvíjíme. Jak počtem zaměstnanců, tak výkonem i technologickým rozvojem. Kolem období ekonomické krize v roce 2010 jsme sice nerostli co do velikosti, ale zase jsme neuvěřitelně posílili tím, jak jsme se semkli. Poznali jsme, kdo je a kdo není tahoun, očistili jsme se od okolních vlivů a trošku jsme to celé nakopli. Bylo to náročné období, ale od té doby jsme se skutečně obklopili jenom lidmi, kteří chtějí pracovat, táhnout za jeden provaz a sjednotili jsme se ve směru vývoje. Od té doby jdeme jenom kupředu, takže si myslím, že ta krize i k něčemu byla.

Nastal kromě krize ještě nějaký přelomový okamžik?

Nejvýznamnější okamžik nastal asi, když jsme koupili slovenskou společnost Prodex, což jsou železničáři. Díky tomu jsme se na trhu rozkročili do více opěrných bodů a už jsme nedělali jenom silniční stavby, ale i železniční. Rozšířilo nám to obzory, jsme konkurenceschopnější a trh nás začal brát vážněji. Získali jsme díky tomu i více investorů a objednatelů.

Je něco, co na vás při zpětném ohlédnutí na firmu nejvíce zapůsobilo?

Nejvíc na mě zapůsobilo, že jsme si strašně dlouho drželi formát základní rodinné firmy, do které jsem před čtrnácti lety nastoupil. Moc se mi to líbilo a vydrželo to opravdu dlouho. Teď se firma po překročení pěti set zaměstnanců začíná překlápět do jiné podoby. Je nás velká spousta, roste administrativa a není to už jako na začátku. Taková daň za úspěch. Snažíme se však nadále držet základů rodinné firmy, hodně dbáme na vztahy mezi lidmi, férové a slušné jednání. Základem je selský rozum. To se mi na firmě líbí nejvíc.

Co považujete na své práci za nejtěžší?

Nejtěžší a nejhezčí zároveň je práce s lidmi.

Druhá složitá věc je, že náš stát nemá a neprosazuje jasnou koncepci rozvoje dopravní infrastruktury. Jednotlivé zákony a normy na sebe mnohdy nenavazují, nebo se vzájemně popírají. Poměrně těžko se v tom orientuje a nikdo neví, co platí. Stát bohužel nemá dobře udělaný plán toho, co se bude dělat a jak to bude financované. Osobní zájmy a přání často měnících se úředníků mnohdy převažují nad „státním zájmem“ a již dávno rozhodnutými a schválenými plány.

Liší se něčím Valbek od české či zahraniční konkurence?

Lišíme se tím, že jsme mladá moderní firma, která opravdu dbá na slušné a férové jednání. Stojíme si za tím, co říkáme. Myslím si, že jsme předvídatelní, průhlední, pružní a efektivní. Dokážeme se s lidmi domluvit, staráme se jenom o sebe a nejsme závistiví. A jsme hodně pracovití, pořád jedeme. To se mi na tom strašně líbí. Vše se ale točí kolem lidských vztahů, tedy slušného jednání a pracovitosti. Díky tomu se nemusíme starat o okolí nebo příliš sledovat konkurenci. Stavíme na jednoduchých principech slušnosti a pracovitosti, používáme selský rozum a nezamotáváme se do zbytečných problémů. Tak jednoduché to je. A platí to ve všech oblastech – snažím se to říkat i svým dětem.

Valbek exkurze Kravaře

Pro rok 2019 se odhadoval nárůst projekční práce asi o 4,8 % – naplnil se podle Vás tento odhad?

Ano, bylo to kolem 5 %.

Jak odhadujete vývoj trhu v nadcházejícím roce?

Myslím si, že to bude velmi podobné. Kapacity nejsou nekonečné a celý obor je na jejich hranici, takže to bude znovu maximální růst o 5 %. Víc to nejde.

Jak se Valbeku daří na zahraničních trzích?

V poměru vynaloženého úsilí dobře. Hodně jsme cílili na východ, daří se nám na Slovensku, máme Valbek v Rusku, na Ukrajině, zkoušeli jsme Balkán. Teď směřujeme více na západ, chceme proniknout na německý trh, otevíráme Valbek ve Švédsku, takže se nám postupně daří expandovat. Efekt samozřejmě není okamžitý, ale máme zdroje a trpělivost na to, abychom se na těchto trzích prosadili, protože český trh už neporoste do nebe, takže se musíme soustředit i na zahraniční trhy, abychom pro naše lidi sehnali práci a uspokojovali naše ambice.

Mají zahraniční trhy svá specifika?

Každá destinace má svá specifika. Nemusíme chodit daleko, specifika jsou i tady u nás Čechy versus Morava, Praha versus Ostrava, Praha versus Bratislava nebo Bratislava versus Košice. Každý region je jiný. Snažíme se v každém regionu dobře adaptovat a vždycky jednáme s místními partnery. Nikdy se nám nechtělo někam vlítnout a zkoušet tam operovat sami, vždy si najdeme partnery. V některých zemích se nám osvědčilo, že lidé pracovali tři roky u nás, zjistili, jak fungujeme, a pak se vrátili do daného regionu. Takhle jsme to udělali třeba na Slovensku, začínali tam tři čtyři lidé, kteří měli zkušenost s prací u nás v Liberci, a dnes je tam sto padesát zaměstnanců.

Co považujete za největší úspěch Valbeku v uplynulém roce?

(smích) Těžká otázka. Největším úspěchem je, že jsme udrželi a stabilizovali náš tým a že jsme se opět rozvinuli. Rozšířili jsme také služby, které jsme schopni nabídnout investorovi, ať už otevřením pobočky v Ostravě nebo koupí firmy CAD.serve v Plzni. Úspěch je, že pořád rosteme a vyvíjíme se směrem dopředu i počtem oborů.

Z čeho jste měl největší radost vy osobně?

Přiznám se, že se umím radovat skoro každý den i z malých úspěchů, takže je pro mě těžké vybrat tu největší. Raduji se z toho, že uzavřeme novou smlouvu nebo se nějakému kolegovi narodí dítě. To jsou radosti z toho každodenního pracovního života.

Jak hodnotíte ekonomický výsledek Valbeku a ekonomickou kondici celé skupiny v roce 2019?

Jsem pyšný na to, že jsme česká firma a že jsme bez dluhů. Máme vlastní zdroje a ohromné zázemí, což si lidé uvědomují. Strašně dobře se mi pracuje s týmem, co máme v zádech. A zase jsme o nějakých 5 až 10 % vyrostli jako každý rok.

Jak se dá charakterizovat současné postavení firmy na českém či středoevropském trhu?

Snažím se mluvit o středoevropském trhu, protože český trh nám začíná být malý. Pokud mám mluvit o postavení v projekci dopravních staveb se pohybujeme mezi dvěma či třemi největšími firmami v  Československu. I proto hledáme zahraniční a další trhy.

Tlačí Valbek někde dlouhodobě pata?

V jazykové vybavenosti zaměstnanců. Se vstupem na nové trhy je třeba se učit nové jazyky a stěhovat se za prací, což všem činí největší problém. Starší zaměstnanci, kteří už rodiny mají a kteří by za prací klidně jeli, neumí jazyk. A ti mladší, kteří jazyky umí, se zase nechtějí stěhovat, protože právě zakládají rodiny. A to nás brzdí v rozvoji.

Obecný problém v technických oborech je, že školy neprodukují nové lidi a že obor stárne. A lidé nejsou.

V médiích se často objevují jména projekčních firem i konkrétních osob ve spojení s různými kauzami ohledně veřejných zakázek. Mezi nimi občas i Vaše jméno. Proč tomu tak je?

Zřejmě jsme zajímaví. Pohybujeme se na špičce dopravního stavitelství, k čemuž patří i mediální zájem. Z osobních zkušenosti vím, že to, co se píše v novinách, je tak z deseti procent pravda, těžko proti tomu bojovat. Naše práce je ve veřejném sektoru a ve veřejných financích, děláme největší stavby v republice a důležité strategické stavby, takže mediální zájem k tomu patří a je v pořádku. Věci, které se nepovedou, jsou samozřejmě mediálně zajímavější. Dobré věci, které umíme, jsme dlouhá léta marketingově vůbec neprodávali, protože jsme věřili jenom v kvalitu naší práce. Bohužel jsme zjistili, že se musíme věnovat i marketingu a PR.

Máte ve Valbeku nějakou Popelku – obor nebo oblast, o které se málo mluví a málo ví, ale přitom je nesmírně důležitý?

Společnost Valbek většina lidí vnímá jako projektanty dopravních staveb, ale máme velice silnou sekci pozemních staveb. Projektovali jsme elektrárny, největší haly v republice a pracovali na domech pro ohromné investory. Dále máme perfektní složku vodařů, geodetů, rozpočtářů a třeba vizualizací – to jsou takové činnosti na konci celého potravního řetězce, ovšem jde o nesmírně důležité lidi, kteří tu síť našich nabízených oborů doplní a my můžeme všechny činnosti nabídnout vlastními kapacitami.

Valbek obory

Ze strany ekonomů i politiků zaznívají obavy před nastupující recesí – může mít krize nějaký okamžitý vliv na zakázky ve vašem oboru?

Samozřejmě, určitě může. Pohybujeme se v sektoru veřejných financí, takže jsme z velké části závislí na rozpočtech Ministerstva dopravy. Na krizi jsme ovšem připraveni díky tomu, že nejsme závislí na jednom investorovi, máme mnoho investorů a nabízíme opravdu komplexní služby, proto se krize nebojíme. Nemáme jenom jednu nohu, ale jsme stabilně opřeni o více pilířů.

Existuje podle vás pro firmu nějaké hmatatelnější nebezpečí než období recese?

Nebezpečí a zároveň nová výzva je v nástupu nové generace. Valbek jsou lidé a vše je o lidech. Nikdy nevíte, co vám lidé provedou, spousta lidí už nám něco ukradla, máme tu pár trestních oznámení a sporů, ale vždycky nás to oslabilo jenom krátkodobě, ale pak nás to naopak zase nakoplo. Nemáme z ničeho velké obavy, věříme se vlastní práci a díky těmto dílčím krizím můžeme zase růst.

Jak bojujete s nedostatkem pracovních sil napříč všemi pozicemi?

S tím bojujeme tak, že vychováváme vlastní lidi a bereme je třeba už ze středních škol. Stojí to hodně peněz a mnoho úsilí, ale nejvíc se to vyplatí. Pracujeme s těmi, které máme, snažíme se je rozvíjet, učit, chceme, aby dostudovali, jezdili na stáže a učili se jazyky.

Přicházejí k vám dobře připravení absolventi univerzit?

Dobře připravený člověk v našem oboru skoro ani nemůže být. Dnes k nám chodí na pohovory lidé, kteří přesně vědí, co chtějí, ale už je vůbec nezajímá, co budou dělat. My hledáme především ty, kteří se nejdřív ptají, co a jak budou dělat. Studentů technických škol je dnes celkově málo. Když někdo vystuduje ekonomickou školu, hned jde do firmy na dobrou pozici, má vysoký plat a brzy zažije první úspěchy. V naší profesi musí člověk čtyři pět let opravdu pracovat, aby se něco naučil a začal být dobrý. Potřebujeme tedy pracovité a trpělivé lidi. Náš trh je úzký, lidí v něm není mnoho, takže když na sobě někdo pracuje, čekají ho velké úspěchy. Kdo na sobě pracuje, velmi dobře zapadne a má u nás dobrou a perspektivní práci na spoustu let dopředu.

Zmínil jste trpělivost a pracovitost. Jaké další vlastnosti by měl mít člověk, který chce ve stavebnictví něco dokázat?

Musí v sobě mít vztah k tomu něco budovat. Ale nejdůležitější je opravdu pracovitost.

Jaké vaše osobní vlastnosti či další okolnosti ovlivnily to, že dnes zastáváte tak vysokou pozici?

Když jsem mluvil o tom, co se mi líbí na Valbeku, tak v tom hodně vidím sebe. Myslím si, že jsem přesně takový jako Valbek, a proto mě to tady baví. Nevzdávám se, jsem pracovitý, umím naslouchat lidem a pracovat s nimi, jsem férový a slušný. To charakterizuje mě i Valbek.

Jak vypadá váš pracovní den? Máte nějaké rutiny a zvyklosti?

Myslím si, že ne. A to mě na tom baví – že to je stále jiné a jiné, všechno je strašně za pochodu. Každodenní práce s lidmi je zajímavá. Snažíme se v nich zachovat jejich přirozenou kreativitu a dávat jim prostor. I proto je každý den s nimi jiný, mám to štěstí, že pracuji s opravdu chytrými a kreativními lidmi. Nejde to hodit do nějakého vzorce. Od pondělí do čtvrtka je to divočejší a v pátek je to klidnější, jsme více na firmě a snažíme se věnovat lidem a vnitřním věcem.

Dokáže vás v práci něco rozčílit?

Ano, každý den. Stejně jako potěšit, tak rozčílit. Ale to patří k práci s lidmi. Nejvíce mě rozčilují nedůslednost, hloupost a neochota udělat něco navíc. Když člověk neochotně něco odmítá, aniž by věděl, o co jde, a vyslechl si všechny argumenty, tak mě to dopálí.

Je obecně známé, že skupina Valbek se rozšiřuje akvizicemi. Co Valbek čeká v roce 2020?

Akvizice v plánu máme, ale nerad bych o nich mluvil, protože trh je malý a konkurence naslouchá. Určitě ale nechceme jít cestou zvětšování firmy co se týče objemu lidí, ale cestou rozšiřování nabízených oborů. Chceme tedy vstoupit do firem, které nabízejí něco, co my vlastními silami neumíme.

Máte vy osobně nějaké pracovní cíle, předsevzetí nebo mety pro rok 2020?

Velmi rád bych se věnoval rozvoji v zahraničí a zmíněným akvizicím, to pro mě bude největší výzva. Samozřejmě musím zlepšit svoji jazykovou vybavenost.

Nabídka volných pozic

Kategorie

Kontaktujte nás

Adéla
Janatová

Referentka personálního oddělení

	+420 487 070 467
	adela.janatova@valbek.eu

Nabídka práce

Hledáme 3D grafika, kreativce na juniorní i seniorní pozici!

Volné pozice

Poslední přidané články

Co si přeje předseda představenstva pro Skupi...

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, milí posluchači, rádi bychom Vám poděkovali za Vaši přízeň, čas a pozornost, ktero...

Lidé

Podcasty

K. Jiroušová

05/02/2025

Vánoční a novoroční přání Skupiny Valbek...

Vážení a milí čtenáři, posluchači, s blížícími se vánočními svátky Vám přejeme chvíle naplněné klidem, láskou a hřeji...

K. Jiroušová

18/12/2024

Moderní architektura: Od Bauhausu po Tančící ...

Moderní architekturu v Evropě můžeme datovat k přelomu 19. a 20. století, kdy se raná modernistická hnutí snažila odli...

K. Sverkunová

11/12/2024

Jak se na Slovensku modernizuje železniční in...

Modernizace stávajících zařízení dopravní a železniční infrastruktury je zásadní pro zvyšování bezpečnosti ale i komfo...

Lidé

Projekty

M. Doležalová

04/12/2024

	Technická cookies
	Jsou nezbytné pro správné fungování webových stránek a není možné je vypnout. Kdyby se v prohlížeči zakázali, stránky by nemusely následně správně fungovat.

	Preferenční cookies
	Usnadňují práci s používáním webu, týká se např. zapamatování jazyka, ve kterém se stránky zobrazí, hodnoty předvyplňované ve formulářích, apod.

	Analytická cookies
	Jsou pro nás důležité, abychom mohli web neustále zlepšovat, zjistíme jaké stránky jsou návštěvníky nejvíce navštěvované, na která odkazy návštěvníci klikají, apod.

	Marketingová cookies
	Díky těmto cookies dokážeme propojit naše webové stránky se sociálními sítěmi a reklamními sítěmi třetích stran. Díky tomu vám web může zobrazovat relevantní reklamu i mimo náš web.