Plovoucí města představují jednu z nejradikálnějších vizí současné architektury a urbanismu. Nabízejí nejen odpověď na problémy spojené s klimatickou změnou, jako je stoupající hladina oceánů, ale přinášejí také inovativní přístup k řešení nedostatku stavební plochy. Pro mnoho architektů jde o příležitost redefinovat vztah člověka k vodě a přírodě. Jak si ale tyto projekty stojí v kontextu současného stavebnictví?

Lidé bydlí na vodě v Kambodži i Benátkách

Snaha o výstavbu na vodě není výmyslem poslední doby. Jeden z nejstarších příkladů představují rákosové ostrovy Uros na jezeře Titicaca v Peru, kde lidé žijí na plovoucích platformách z rákosu již stovky let. Plovoucí ostrov v minulosti zaručoval hlavně bezpečné obydlí, které nemohlo být napadnuto tak snadno, jako město na pevnině. Podobně v Kambodži existují plovoucí vesnice, které mění svůj tvar a místo podle sezónních změn hladiny vody. Město na vodě najdeme i v Evropě – stačí vyrazit na dovolenou do Benátek.

Nyní se myšlenka plovoucích měst dostává opět do popředí, a to hlavně v kontextu klimatické změny a neustále rostoucí populace. První vlaštovkou byl koncept ze 60. let – Triton City od amerického architekta a filozofa Buckminstera Fullera. Navrhl modulární plovoucí město, které mělo být soběstačné a vhodné pro hustě osídlené pobřežní oblasti. Projekt bohužel zůstal pouze na papíře, podobně jako projekt Kenza Tange ze 70. let – Tokyo Bay Plan.

Odolné konstrukce jako základ

Dnes se však plovoucí města přesouvají z oblasti teoretických návrhů do reality. Projekt Maldives Floating City je jedním z prvních plně realizovaných příkladů plovoucí urbanistiky. Navržený ve spolupráci nizozemské společnosti Dutch Docklands a maledivské vlády reaguje na akutní hrozbu stoupající hladiny moře. Město inspirované strukturou korálu nabízí nejen obytné prostory, ale také integrované obnovitelné zdroje energie, systémy pro sběr a odsolování vody a ekologicky šetrné technologie podporující biodiverzitu.

Podobně ambiciózní je i Oceanix Busan, město plánované u jihokorejského pobřeží, které je prvním prototypem plovoucího města navrženého ve spolupráci s OSN. Koncept staví na základech modulární architektury, která umožňuje úpravy podle potřeb obyvatel. Konstrukce jsou odolné vůči extrémním povětrnostním vlivům, což je perfektní pro pobřežní oblasti čelící rostoucímu riziku přírodních katastrof.

Z teoretické myšlenky se stává nutnost

Právě ohrožení pobřežních měst změnou klimatu je primárním faktorem experimentování s plovoucí architekturou. Podle OSN bude do roku 2050 ohroženo více než 800 milionů lidí žijících v oblastech zranitelných vůči zaplavení. K tomu se přidává nedostatek dostupných pozemků pro nové stavby a rostoucí tlak na infrastrukturu ve městech. Přestože se plovoucí města jeví jako slibná alternativa, čelí řadě kontroverzí. Mezi hlavní patří vysoké náklady na výstavbu, údržbu a připojení k existující infrastruktuře. Dále je zde otázka dopadu na životní prostředí – plovoucí struktury mohou ovlivnit podvodní ekosystémy například tím, že omezují přístup světla na mořské dno. Zároveň však nabízejí příležitost k regeneraci mořských ekosystémů například prostřednictvím umělých korálových útesů. I proto se zatím urbanismus na vodě pohybuje na pomezí experimentu a možného řešení do budoucna.

Chcete mít přehled o nových trendech ve stavebnictví? Sledujte nás na sociálních sítích, ať vám neunikne žádný článek.