Určitě jste někdy byli na prohlídce historického podzemí či katakomb. Ale věděli jste, že lze pod zemí stavět i mnohem sofistikovanější stavby? Jednu z nejrozsáhlejších podzemních staveb možná právě máte pod svýma nohama. Kde se nachází?

Archeopark Pavlov vás zavede do prehistorie

Jedinečnou podzemní expozici v sobě ukrývá archeologické naleziště ve svazích Pavlovských vrchů na Pálavě. Před více než 30 tisíci lety tady příslušníci druhu Homo sapiens vytvořili jeden z nejvýznamnějších sídelních areálů v Evropě. Uchovaly se zde předměty z paleolitické doby, kostry mamutů, lidí a další cenné nálezy.

V roce 2016 ve spolupráci Archeologického ústavu AV ČR Brno a Regionálního muzea v Mikulově vzniklo jedinečné muzeum, které je zčásti umístěno pod zemí. Stavba se rozprostírá na 500 metrech čtverečních. Umístění pod zemí bylo zvoleno, protože stavba se nachází v chráněné krajinné oblasti a cílem bylo nenarušit okolní krajinu. Ze země vyčnívají pouze věže z bílého betonu, které se podobají nedalekým vápencovým skalám a přirozeně splývají s okolím. Zároveň bylo plánem nemanipulovat s nalezenými exponáty a ponechat je na jejich původním místě. Návštěvníci tak mají možnost sledovat archeology přímo při práci.

Jako hlavní stavební materiály byly použity monolitický reliéfní beton, dubové dřevo a sklo. U vstupního prostoru najdeme gabionové zdi. Výstavba muzea stála 100 milionů korun. Projekt byl financován z rozpočtu Regionálního operačního programu Jihovýchod a Jihomoravského kraje.

Archeopark Pavlov získal nespočet architektonických ocenění nejen u nás, ale i v zahraničí. Muzeum se stalo stavbou roku Jihomoravského kraje za rok 2016. Získalo mimořádné ocenění pro umístění v krajině. Ve všech soutěžích bylo nejvíce vyzdvihováno architektonické zpracování, vizionářský duch, inovace a udržitelnost. Ve světě byla stavba oceněna jako nejlepší veřejný prostor z betonu.

Dům, který se dokáže schovat pod zem

Ve Velkých Hamrech na Jablonecku stojí jedinečný dům, který se dokáže otáčet za sluncem nebo zavrtat do země. Bohumil Lhota začal na jeho designu a konstrukci pracovat před 30 lety a stále tráví svůj volný čas jeho zdokonalováním.

Cílem projektu bylo postavit dům, který dokáže splynout s okolní krajinou a bude sloužit i jako kryt. Nejdůležitější vlastností této atypické stavby je nulová spotřeba energie. Dům je navržen tak, aby efektivně využíval přirozenou izolaci zeminou. Zasouvání domu pod zem funguje na mechanismu šroubového zvedáku, systém vymyslel sám tvůrce. Pomocí masivního kovového válce se dvě horní patra vysouvají několik metrů nad zem. V zimě tak dům odolává mrazům a v létě je uvnitř příjemná teplota. Válec, který umožňuje zvedání, je umístěn ve speciálním bazénu zapuštěném v betonových základech domu. Na střeše jsou instalovány solární panely, které vodu v bazénu ohřívají. Tím je dána energetická soběstačnost – Lhota uvádí, že roční náklady na provoz domu dosahují pouze 15 tisíc korun. Dům se také sám otáčí kolem své osy. Využívá tak veškeré sluneční záření dostupné během dne a zároveň umožňuje dechberoucí výhledy na Krkonoše. Zvenku je dům porostlý trávou a přirozeně splývá s okolní krajinou.

Náklady na stavbu domu Lhota odhaduje na 8 milionů korun. Projekt už v roce 2012 získal nejvyšší ocenění v soutěži energeticky úsporných projektů E.ON Energy Global Award ČR.

Pražské podzemní kolektory

Možná nevíte, že právě v Praze najdeme světově unikátní systém hloubených podzemních kolektorů. Kolektory se pod Prahou rozprostírají v délce devadesáti kilometrů. V podzemních prostorech jsou uloženy všechny životně důležité  inženýrské sítě velkoměsta. Najdeme zde vodovody, teplovody, plynovody, kanalizace, energetické kabely i telefonní a optické kabely.

Kolektory jsou postaveny z prefabrikovaných betonových dílců, které se ukládají do výkopu. Nespornou výhodou výstavby těchto prostor je jednoduchá údržba. Chodby umožňují snadný přístup k zařízením, takže není třeba rozkopávat silnice a chodníky. Sníží se tím náklady a neomezuje se chod města. Eliminuje se také znečištění prachem a hlukem. Zařízení uložená v kolektorech zároveň mají delší životnost než ta v běžné kopané trase. Odhadovaná životnost je 80 let. To je výhodou jak pro provozovatele, tak pro obyvatele města, ale třeba i pro pražské památky.

Pražské kolektory jsou uložené v hloubce od jedenácti do dvaačtyřiceti metrů pod zemí. Prostory hlídá elektronický dispečink, který spoléhá na 16 tisíc čidel. Ty upozorní na veškeré nežádoucí změny, jakými jsou například změna teploty či únik látek. V případě havárie je místo poruchy lokalizováno a opraveno v rekordním čase. Síť kolektorů je na vysoké technické úrovni, proto do České republiky jezdí stavitelé z celého světa, aby se tady učili a sbírali zkušenosti pro vlastní projekty. Historicky první kolektor byl postaven a uveden do provozu v roce 1969, zatím poslední byl dokončen v roce 2010. Projekt byl a je financován pouze z prostředků hlavního města Prahy.