John Ronald Reuel Tolkien řekl: „Kde vůle neschází, cesta se nachází.“ V praxi si pod tím můžeme jednoduše představit, že když se chce, všechno jde. A zářným příkladem, že tomu tak skutečně může být nejen v knihách, ale i v běžném a profesním životě, je Ondřej Škrýba.

Tento mladý projektant úspěšně kloubí náročná pokračovací studia, osobní život i působení ve Valbeku, které zatím probíhá formou brigády. Jak se ale člověku daří takto časově napresované období ustát? Opustila někdy Ondřeje chuť studia dokončit? Co jej do firmy přivedlo a čeho si nejvíce váží? To vše nám prozradil v rozhovoru.

Ondřeji, povězte, jakou školu studujete?

Studuji na Západočeské univerzitě v Plzni, konkrétně jde o studijní program Stavební inženýrství – Moderní budovy – navrhování a provádění budov.

Co vás přivedlo právě k tomuto studiu?

Dlouho jsem přemýšlel, co by mě mohlo do budoucna bavit, abych do práce nechodil jen proto, že musím. Jelikož jsem studoval 8 let na gymnáziu s technickým zaměřením, moje směřování se o něco zúžilo. Nejprve jsem si zkusil studium architektury, které jsem vyměnil za to nynější – stavařinu pozemních staveb.

Přišla někdy tak náročná chvíle, že jste měl chuť se studiem seknout? Byl nějaký takový krušný moment?

Určitě takových momentů pár bylo. Bakalářské studium je poměrně dlouhé (standardně 4 roky), já si ho navíc ještě o něco prodloužil. Takže bylo pár momentů, kdy jsem si říkal, jestli na to mám. Studium jsem však úspěšně dokončil a doufám, že to bude stejné i v případě navazujícího studia.

Pojďme k vašemu působení ve Valbeku. Když se řekne brigádník, vybaví se mi spousta variant. Avšak student stavebního inženýrství, který brigádničí pod Ateliérem pozemních staveb, je mi trošku záhadou. Přibližte prosím, jaká je aktuálně vaše role ve firmě Valbek?

Mou hlavní náplní práce je co nejvíce pomáhat ostatním zkušenějším kolegům. Jedná se o drobnější kresličské práce, přípravu na kompletaci projektů či psaní technických zpráv. Můžu tak nakouknout do různých částí jednotlivých projektů, a tím se aspoň něco přiučit. Krok po kroku tak dostávám o něco těžší úkoly.

Jak dlouho už ve firmě takto brigádničíte?

V květnu to bude rok.

Na jakých projektech jste již měl možnost se podílet?

Projekty byly poměrně rozmanité. Ty pro mě nejzajímavější byly bytové domy Křimice, sportovní hala Plzeň nebo ubytovací prostory pro Škoda Academy.

Na základě čeho jste se rozhodl právě pro tuto firmu? Čím si vás získala?

Nejprve jsem Valbek zaregistroval na Veletrhu pracovních příležitostí, který se koná každoročně na naší univerzitě. Postupně jsem zjišťoval, jaké má firma reference, a ty mě zaujaly. Předtím jsem měl možnost nakouknout k projektům rodinných domů, a tak typy staveb, které se řeší ve Valbeku, jsou pro mě výzvou.

Jaký pracovní úkol vás doposud pohltil ze všeho nejvíc? Co jste si skutečně maximálně užíval?

Když jsem měl příležitost poprvé pracovat v programu Revit. Jednalo se o bytové domy v Křimicích. Do té doby jsem pracoval pouze v rozhraní 2D. Díky školení, které jsem měl ve firmě, jsem mohl zkusit i modelování ve 3D. Vytvořený model byl pak základem pro tvorbu vizualizace.

Myslíte si, že takové získávání praxe během studií posiluje motivaci, jde-li o budoucí profesní dráhu? Vlévá to člověku energii do žil a žene ho to kupředu? Nebo jsou i chvíle, kdy o sobě člověk začne pochybovat a má sto chutí studia ukončit?

Studium je pro mě základ. Zvlášť, když jsem nechodil na stavební střední školu, a tak jsem se se stavařinou setkal až na vysoké škole. Ze začátku jsem tak musel dohánět hodně věcí. Čím déle studuji, tím více vím, že je praxe důležitá. Začlenění do pracovního procesu mi dalo zkušenosti, které bych ve škole těžko získával. Je to i o náplni práce na reálných zakázkách, oproti teoretickým zadáním ve škole. Nebo také o spolupráci s ostatními kolegy.

Na člověka nevyhnutelně přijdou při studiu nějaké pochyby, musí si však srovnat priority a případně najít tu správnou motivaci.

Asi nikdo z nás nemá práci, ve které je vše pouze skvělé a úžasné. Když na nějakou tu náročnou chvíli dojde u vás, v kom máte oporu? Jsou to vaši kolegové?

Kolegové se mi snaží pomáhat, když si s něčím nevím rady. I když jsou občas stresové situace, nikdy nebyl žádný problém, který by se nedal vyřešit.

Když od studia odskočíme, v čem všem je pro vás aktuální působení ve firmě přínosné lidsky? Takové zkušenosti jistě posilují člověka obecně. Přibližte nám ale prosím, v čem konkrétně. Naučí se člověk třeba lépe se vyrovnávat s neúspěchy? Piluje zodpovědnost a pečlivost?

Mám rád komunikaci mezi lidmi. Jelikož na firmě máme více skupin, je pro mě zajímavé spolupracovat i s kolegy s jiným zaměřením, kteří fungují rozdílně.

Určitě cítím větší a větší zodpovědnost za zvládnutí zadaných prací a jejich kvalitu. Důležitá je však i organizace času. Pracovat co nejefektněji a dodržovat termíny, co si řekneme. To se momentálně snažím zlepšovat nejvíce.

Máte nějaký svůj vyloženě oblíbený aspekt, jde-li o pracovní prostředí ve firmě Valbek?

Příležitosti, které mi může firma poskytnout. Ať už zajímavé projekty, nebo i různá školení, které mě mohou posunout dál.

Jak se vám daří kloubit osobní život, působení ve Valbeku, a k tomu ještě náročné studium? Jak se hledá potřebná rovnováha?

S blížícím se (doufejme) koncem mého studia se tlak stupňuje. Rovnováha se tak hledá těžko, občas je potřeba zatnout zuby a vydržet. Když navážu na jednu z předešlých odpovědí, určení priorit a organizace času tady hraje podstatnou roli.

Prozraďte nám závěrem, co byste poradil svému mladšímu já, které právě čeká první den ve Valbeku.

Abych byl co nejméně nervózní a neměl starosti, jestli zapadnu do kolektivu. A že když se na něco zeptám, tak mi nikdo hlavu neutrhne.

 

Ondřej Škrýba, brigádník v Plzni, Valbek, spol. s r.o.