Ačkoliv některé projektové přešlapy vzbuzují pouze pousmání, z některých jde mráz po zádech i po letech. Minule jsme si připomněli, co způsobila pochybení architektů u letiště a mostu. Dnes se podíváme na tragédie u přehrad.

Špatný odhad a špatné spojení byly vykoupeny životy

Jedna z největších tragédií v historii se odehrála v souvislosti s přehradní nádrž Pan-čchiao v čínské provincii Che-nan. Nádrž byla postavena v padesátých letech minulého století. Projektanti tehdy nesprávně odhadli možnou sílu přírodních živlů. Přehrada byla projektována a postavena tak, aby zvládla tisíciletou vodu. Ale tato koncepce nebyla místním obyvatelům nic platná. Nádrž fatálně selhala v roce 1975, po řádění tajfunu Nina.

Tajfun přinesl mnohem větší množství srážek, než se kterými bylo počítáno v projektu. Upouštění vody z nádrže bylo znemožněno díky narušení komunikační sítě, stejně jako nebyly doručeny příkazy k evakuaci. Protržení nádrže vyvolalo řetězovou reakci. Vlna zničila dalších 60 přehrad a vznikla monstrózní vlna o šířce 10 kilometrů a výšce 3 až 7 metrů, pohybující se rychlostí jedoucího auta. Vzniklo jezero o ploše 12 000 km2.

Přímo na následky záplav zahynulo přes 26 000 lidí a dalších 145 000 obětí podlehlo následným epidemiím a hladu. V konečném důsledku povodeň postihla 11 milionů obyvatel a zničila skoro 6 milionů budov. Důsledkem katastrofy byl mimo jiného summit, kde byly revidovány nové postupy pro rekonstrukci přehrad a dohodnuta systémová protipovodňová opatření.

Nebezpečné politikaření

Padesátá léta úspěšné stavbě přehrad nepřála. V Severní Itálii se v roce 1956 započala stavba přehrady Vajont a to ve skalním masivu. Přehrada měla být zdrojem energie pro Benátky, Milano, Torino a Modenu. Už před započetím stavby se ozývaly první nesouhlasné názory. Objevila se varování o geologické nestabilite a následném možném sesuvu půdy do nádrže.

Je důležité podotknout, že první schválení projektu prošlo v roce 1943, kdy většina členů projektové komise byla ve válce a nemohla být přítomna u hlasování. Proto došlo ke schválení i bez dostatečného počtu členů. Se stavbou nakonec nesouhlasilo ani příslušné ministerstvo. Byla zde jasná rizika. Došlo k protestům ze strany občanů. Italská vláda ovšem na stavbě trvala spolu se zainteresovanou firmou. Stavba byla dokončena v roce 1961.

První sesuvy půdy ovšem nastaly už o rok dříve. Stavební firma se nevzdala své zakázky a skalní masiv vyztužila injektáží. Tři roky na to se zhroutil celý skalní masiv. Přímo do přehrady dopadlo kolem 200 milionů m³ hlíny a kamení. Zvedla se 200 metrů vysoká vlna, která se z přehrady vylila a zničila 5 okolních vesnic. Katastrofa si vyžádala životy více než 2000 lidí. Přehrada ovšem zůstala nepoškozena. Stavba je dodnes udržována a zpřístupněná návštěvníkům. Její další využití se neplánuje.

Celá událost dohnala hlavního stavebního inženýra Panciniho. Během šetření příčin spáchal sebevraždu, před procesem v roce 1968. O rok později byli všichni obvinění odsouzeni k trestu odnětí svobody, později byli některým odsouzeným tresty sníženy a někteří byli osvobozeni pro nedostatek důkazů.