"Řešení konstrukce mě napadlo při otevírání láhve šampaňského," říká Ing. František Brotánek

Petra Kišová

15/07/2020

Výpočet není všechno, jsou ještě vyšší principy

František Brotánek nemá rád plýtvání a nestojí o projektování atraktivních staveb, které jsou staticky postavené na hlavu. Hlavní statik plzeňského ateliéru Bohemiaplan, který patří do skupiny Valbek, je jedním ze dvou českých odborníků na statiku železobetonových sil z přepjatého betonu. Jeho konstrukce dvakrát získaly ocenění „Nejlepší betonová stavba roku“. Nápad na jednu z nich dostal při otevírání lahve šampaňského.

Je něco, co vás na projektování dodnes fascinuje?

Fascinuje je hodně silné slovo, ale řekl bych, že mě potěší, když mám nějaký štěpný nápad. To se stane, když člověk dlouho neví a hledá, jak to má udělat, a pak ho najednou napadne to „nejgeniálnější“ řešení. Tuhle chvíli mám na své práci nejraději.

Projektování je vlastně skloubení účelu, pevnosti a vzhledu. Všechny tři části tam mají být, ale pevnost a účel tam musí být vždycky. Kdyby tam nebyl vzhled – architektura –, není to úplně ono, ale stavba pořád bude fungovat. Kdežto samotný účel se vzhledem je k ničemu.

Jak jste se dostal k práci projektanta? Byla to vaše vytoužená profese, nebo spíš otázka náhody?

Jako dítě nebo dospívající jsem samozřejmě nevěděl, co bych mohl dělat. Nicméně můj děda byl stavitel a táta stavař – vodař, tak tím to bylo trochu určeno. Na ČVUT jsem si vybral obor konstrukce a doprava, protože mě zajímaly silnice a hlavně dálnice. Ale po dvou letech jsem zjistil, že mě ještě víc zajímá statika a výpočty. Měl jsem ze statiky obrovský respekt, vůbec jsem si nedokázal představit, jak se něco takového dá spočítat. Po škole jsem věděl, že nechci řídit stavbu a nejsem ani typ na administrativní práce. Takže jsem si vybral projektování jako tvůrčí činnost. Že jsem projektantem, tedy není náhoda, ale spíš otázka postupného vývoje.

Pracoval jste na různých zajímavých projektech. Které vy osobně považujete za nejzásadnější?

To je hrozně těžké říct. Je jich určitě několik. A je to taky o štěstí na spolupracovníky, protože individuální práce je tady na nic.

Před rokem 1989 jsem projektoval pro doly v Báňských projektech Teplice. Tam bylo plno zajímavých řešení, taky pomocí metody konečných prvků, což byla tehdy úplná novota a málokdo to používal. Po roce 1990 se naše plzeňská část Báňských projektů privatizovala na Bohemiaplan a já začal pracovat na projektech ekologizaci uhelných elektráren v severních Čechách. Téměř pionýrskou cestou jsem se naučil navrhovat sila na popílek a později na škváru. To se u nás do té doby nedělalo, tak na to jsem i trošku pyšný. Měl jsem nápad, jak skloubit dohromady technologii s umístěním popílku. Ta sila jsou velikánská, každé má třeba sedm tisíc kubíků objemu. Napadlo mě, že se technologie dá umístit do spodní části sila, takže vedle už není potřeba stavět žádné další objekty. To byl jeden takový štěpný nápad. Další oblast, kde se cítím silný, je zakládání staveb v méně vhodných až nevhodných podmínkách, jako jsou například výsypky.

Některé vaše projekty získaly i ocenění „Nejlepší betonová stavba roku“.

První takový úspěch přišel v roce 1998, kdy jsme dělali blok na biomasu v Plzeňské teplárenské. To nebylo zdaleka tak velké jako sila u elektráren, ale účelově podobné. Vyhráli jsme si se vzhledem, aby stavba vypadala kultivovaně a méně průmyslově. A myslím, že se to povedlo. Stojí u nádraží v Plzni, každý den ji vidím cestou do práce a je na ni hezký pohled.

Sila na produkty z Teplárny Plzeň - ocenění Betonová stavba roku 1998

Druhé ocenění jsme dostali po roce 2000, kdy jsme dělali posluchárny Elektrotechnické fakulty ZČU v Plzni. Z architektonické studie byl jasný vzhled i objem, ale vůbec nebylo zřejmé, jaká bude konstrukce. Originální řešení mě napadlo asi po třech týdnech přemýšlení, když jsme doma pili šampaňské. Inspiroval mě drát na špuntu a konstrukce je udělaná podobně. To byl taky jeden ze štěpných nápadů.

V poslední době jsem se podílel třeba na revitalizaci elektráren v severních Čechách pro ČEZ. Nová elektrárna v Ledvicích je zajímavá už tím, že má nejvyšší stavbu v České republice. Skoro nikdo to neví, Brno a Praha se přetahují o nejvyšší mrakodrap, ale tam už osm let stojí budova vysoká 150 metrů.

Vaší doménou je beton. V čem vidíte výhody konstrukcí z betonu v porovnání s ocelí?

Všechno se dá postavit jak z oceli, tak z betonu. Ale ne vždy je to vhodné a člověk by neměl za každou cenu prosazovat to svoje, což by u mě byl beton. Výhodou betonu je určitě bezúdržbovost, stavba vydrží desítky let bez nějakých úprav. Nemusí se nijak obkládat, což je výhodné pro plnění stále přísnějších protipožárních kritérií. To je naopak velká nevýhoda oceli, která na druhé straně může být vhodnější na průmyslové, technologické stavby. Ale většina dominantních staveb stejně kombinuje oba materiály. Beton bez ocelové výztuže by nefungoval, takže železobeton je vlastně kompozitní materiál. Ocel a beton si konkurují, ale každý materiál má svoje výhody, proto mohou být vedle sebe.

Mají stavby z betonu nějaká tvarová či výšková omezení? Kam se posouvají technologické možnosti ve srovnání s dobou, kdy jste studoval nebo začínal projektovat?

Po roce 1990 se beton výrazně změnil, začaly se používat nejrůznější přísady. Dnešní beton se dělá na míru, kdy si u betonárky objednáte jeho přesné vlastnosti. Technologicky je možné vyrobit dokonce betony s takovou pevností, že zatím ani nemají využití, ale třeba někdy mít budou.

Tvarová omezení u betonu dnes prakticky nejsou, nakonec i sochy se už dělají z betonu. Lze vyrobit i tzv. samozhutnitelný beton, který má konzistenci jako med a dokonale vyplní bednění. Tvar pak může být úplně jakýkoliv. Pro výškové stavby může být výhodnější ocel, ale obvykle jsou vysoké stavby kombinací oceli a betonu. Nejvyšší betonové stavby mají okolo 250 metrů, možná i 300 metrů, výše je to jen z betonu obtížné zejména vzhledem k jeho tíze.

Jak se v průběhu let s novými nástroji změnila práce projektanta?

Když jsem začal studovat ČVUT, mým nástrojem bylo logaritmické pravítko. Dnes by někteří mladí ani nevěděli, co to je. Na konci školy už jsem měl nejjednodušší kalkulačku a v práci jsem pak dostal programovatelnou kalkulačku, což bylo na tu dobu něco úžasného. Tehdy se na výpočty začaly používat první programy, ale všechno bylo vázané na velké počítače, takže to někdo další musel podle mého zadání naděrovat. Komunikace byla komplikovaná, nicméně i tak to bylo obrovské urychlení.

Někdy v roce 1988 jsem se poprvé seznámil s programem AutoCAD. Do té doby se kreslilo pouze ručně se všemi s tím spojenými riziky. Kreslení na obrazovce bylo úplně jinde, ale trvalo zhruba pět let, než se to dalo používat běžně. A potom přišly osobní počítače, což byl ve výpočtech zásadní pokrok. Možnost pracovat na vlastním počítači přinesla báječný komfort okamžité kontroly. S lepším počítačem sice nemáte lepší výsledky, postup je pořád stejný, ale práce je významně komfortnější. Nic se nemusí jen odhadovat, protože si všechno hned a snadno ověříte.

Výpočty statiky zní laikovi jako puntičkářská a celkem nezáživná práce. Je to opravdu tak, nebo může být i docela napínavá?

Pokud to není úplně jednoduchá konstrukce, vždycky je trochu napínavé, aby všechno vyšlo tak, jak člověk očekává. Když ne, hledá se chyba buď v zadání, nebo ve vlastním uvažování. Já říkám, že od výpočtu nejde odejít, dokud se s ním člověk neztotožní. Dokud není všechno úplně dobře, neprohýbá se přesně tam, kde se to očekává, a tak dále. Puntičkářská už vůbec ne, protože řešení se pohybuje v určitých mantinelech, které by se ovšem neměly překračovat. Takže nezáživná práce to v žádném případě není. Nad statikou se musí přemýšlet a hledat řešení, takže je naopak docela inspirativní, pokud ovšem někdo nepojímá statiku jenom jako dosazování do počítače. Jsem přesvědčen, že statika je zajímavější než vlastní stavařina.

Co všechno musí projektant udělat pro bezpečnost staveb, aby mohl klidně spát?

Když na projektech pracuji delší dobu, mám dost času ztotožnit se s řešením. Potom mi už nevrtá v hlavě, že je to řešení třeba špatně. Právě ztotožnění se s řešením je důležité, aby se zdálo logické a neodporovalo zdravému rozumu. Nestojím o to, abych dělal sice atraktivní stavby, ale staticky postavené na hlavu jenom z toho důvodu, že pan architekt si myslí, že by to šlo udělat bez „sloupů“. Jsou projekty, kde člověk může být sebevíc pečlivý, ale stejně udělá chybu. Nebo ani chybu neudělá, ale stejně to nebude fungovat tak, jak by mělo. Nešel bych do řešení, kde bych dělal něco, čemu vlastně nevěřím, byť to na papíře nebo spíš na počítači vychází. Výpočet není všechno, jsou ještě vyšší principy.

Statik je tak trochu jako brankář ve sportu. Za brankářem je už jen síť a za statikem menší či větší průšvih. Pro klidnější spaní je důležitý i pocit, že mu spolupracovníci a firma důvěřují.

Tříkomorová retenční nádrž - realizace 2012, průměr 33m, do hloubky 21m pod terénem

Jak může projektant ovlivnit realizaci? Podílíte se i na dalších fázích procesu a dohlížíte nějakým způsobem na kvalitu stavebních prací?

Výstupem mé práce jsou výkresy. Ty musí být jasné a srozumitelné i pro dělníky na stavbě. Správně je musí pochopit i ti, kteří nemají latinku jako své písmo, jinak by to mohlo skončit velkým průšvihem. Takže žádná malá písmenka, která nejdou přečíst bez brýlí, ale jednoduchost a přehlednost. Nedělat z výkresu disertační práci, ale právě naopak.

Občas se na realizaci podílím jako autorský dozor – a mám to rád. Rád chodím na stavbu a rád si nechám i vytknout, co se někomu nelíbí. Vždycky je lepší domluvit se přímo na místě než vysvětlovat věci po telefonu. Je to pro mě důležité i jako zpětná vazba, pořád se tím učím. A taky je to pro mě uklidnění na dobré spaní.

Vedle funkčnosti a bezpečnosti jsou v projektech velmi sledované také investiční náklady. Máte nějaký recept na nacházení úsporných řešení?

Abych byl upřímný, někdy mám pocit, že se hrozně plýtvá. A někdy zase naopak, až se divím. Na některých takových stavbách se lepší řešení asi nehledalo, protože v tom viděli jen ztrátu času a administrativní starosti. Pokud investor není rovnou i majitel, z jehož skutečné kapsy ty peníze jdou, často ho lepší řešení vlastně ani nezajímá. U průmyslových staveb, kde je účel dominantní, investor na lepší nebo úspornější řešení zpravidla slyší. Ale jsou stavby, kdy investor tyto starosti zřejmě nemá.

Já plýtvání nemám rád. Možná je to osobním nastavením, možná i tím, že jsem si sám postavil rodinný dům. Dobře vím, že každá cihla navíc něco stojí. V projektech se snažím neplýtvat a navrhovat věci úsporně, i když samozřejmě v daných mantinelech, abych dobře spal.

Jaké jsou nejdůležitější vlastnosti dobrého projektanta?

Řekl bych to velice jednoduše. Je nutné pracovat týmově. Komunikovat problémy, a když si s něčím nevím rady, nebát se zeptat. Na projektu může pracovat třeba čtrnáct různých profesí, a pokud spolu lidé nekomunikují, výsledkem může být paskvil.

Dobrý projektant by neměl propadat beznaději z toho, že nezvládá termíny. To ho zničí ještě víc, než je zničený už tak. Je potřeba být trochu nad věcí. A taky by ho ta práce měla zajímat. Projektování je tvůrčí profese, ke které musíte mít vnitřní vztah, sžít se s ní. Pak za odměnu občas máte pocit dobrého výsledku.

Divadelní herci mají svou vysněnou roli. Máte i vy nějakou vysněnou stavbu, kterou byste si rád vyprojektoval?

Nemám. Herci to mají jednodušší, protože ví, co by mohli. Já nic takového nevím. Ale mám třeba radost z toho, že v současné době můžu předávat své znalosti dál, svým kolegům. Myslím, že jsem dokonce pomohl vychovat jednoho statika.

V každé náročné profesi je důležitá schopnost relaxovat a nabírat nové síly. Co vás nejvíc naplňuje mimo pracovní život?

Určitě děti. Mám tři už relativně velké vlastní děti a šest vnoučat. A pak mám ještě čtyři děti nevlastní – výměnné. Jde o studenty, kteří u nás rok bydleli. Jako první to byl Australan, který nám právě nedávno psal, že se stal šťastným otcem. Pak jsme tu měli Thajku, ta se v Plzni naučila dokonale anglicky a dnes dělá letušku. Jako třetí u nás byla Lotyška, která se naučila perfektně česky. Obě dvě dívky nás už navštívily, z toho mám vždycky radost. Poslední kluk byl z Indonésie, ohromně chytrý, uměl asi osm jazyků a dnes nám píše česky. Pak mám ještě báječnou ženu a s ní i výborné zázemí.

Do práce jezdím v létě na kole a v zimě skoro hodinu vlakem. Je to čas, kdy se usadí myšlenky, ve vlaku si mohu otevřít i španělštinu. Pohybem se snažím udržovat v přiměřené kondici. V padesáti jsem poprvé zkusil triatlon a poslední jsem zdolal v šedesáti.

Největší relaxací je pro mě cestování. Když mi bylo necelých padesát, začali jsme se ženou jezdit do hor. Výškový „rekord“ mám z Kavkazu 5000 metrů nad mořem. Miluji Jižní Ameriku, tam jsem byl už třikrát a nejúžasnější se mi zdá Bolívie, kde cestování není až tak komercionalizované. Připravil jsem několik cestovatelských vyprávění zejména z Jižní Ameriky, v případě zájmu je rád zopakuji. Jinak relaxuji prací na domě a na zahradě, máme králíky, slepice, psa i kočku. Zrovna nedávno jsme úspěšně dosušili seno…

Ing. František Brotánek, CSc., je hlavní statik a konzultant ateliéru Bohemiaplan v plzeňském Valbeku. Stále je profesně aktivní a současně předává zkušenosti kolegům. Jak ho vidí oni?

Ing. Ladislav Nožička, vedoucí ateliéru Bohemiaplan, dlouholetý spolupracovník:„Je to odborník v pravém slova smyslu. Jeho statické výpočty jsou vždy par excellence. Bezpečné, 100% funkční a z hlediska investičních nákladů velmi přívětivé. Pro všechny tyto přednosti je pan Brotánek klienty stále vyhledáván“.

Ing. Pavel Semilský, ateliér Bohemiaplan: „… je ochotný kdykoli poradit a toho si vážím.“

Ing. Zdeněk Zrno, bývalý kolega z Bohemiaplanu: „František poslouchá, co mu říkají ostatní profese. Pak vytvoří něco, co je profesně funkční, levné a pěkné. A to po celou dobu provozu. Je to člověk s nesmírnými zkušenostmi z průmyslové výstavby a myslím, že ve svém oboru nejvýznamnější projektant, jakého znám.“

[vc_empty_space]

Nabídka volných pozic

Kategorie

Kontaktujte nás

Adéla
Janatová

Referentka personálního oddělení

	+420 487 070 467
	adela.janatova@valbek.eu

Nabídka práce

Hledáme 3D grafika, kreativce na juniorní i seniorní pozici!

Volné pozice

Poslední přidané články

Co si přeje předseda představenstva pro Skupi...

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, milí posluchači, rádi bychom Vám poděkovali za Vaši přízeň, čas a pozornost, ktero...

Lidé

Podcasty

K. Jiroušová

05/02/2025

Vánoční a novoroční přání Skupiny Valbek...

Vážení a milí čtenáři, posluchači, s blížícími se vánočními svátky Vám přejeme chvíle naplněné klidem, láskou a hřeji...

K. Jiroušová

18/12/2024

Moderní architektura: Od Bauhausu po Tančící ...

Moderní architekturu v Evropě můžeme datovat k přelomu 19. a 20. století, kdy se raná modernistická hnutí snažila odli...

K. Sverkunová

11/12/2024

Jak se na Slovensku modernizuje železniční in...

Modernizace stávajících zařízení dopravní a železniční infrastruktury je zásadní pro zvyšování bezpečnosti ale i komfo...

Lidé

Projekty

M. Doležalová

04/12/2024

	Technická cookies
	Jsou nezbytné pro správné fungování webových stránek a není možné je vypnout. Kdyby se v prohlížeči zakázali, stránky by nemusely následně správně fungovat.

	Preferenční cookies
	Usnadňují práci s používáním webu, týká se např. zapamatování jazyka, ve kterém se stránky zobrazí, hodnoty předvyplňované ve formulářích, apod.

	Analytická cookies
	Jsou pro nás důležité, abychom mohli web neustále zlepšovat, zjistíme jaké stránky jsou návštěvníky nejvíce navštěvované, na která odkazy návštěvníci klikají, apod.

	Marketingová cookies
	Díky těmto cookies dokážeme propojit naše webové stránky se sociálními sítěmi a reklamními sítěmi třetích stran. Díky tomu vám web může zobrazovat relevantní reklamu i mimo náš web.