Informační a komunikační technologie nám zlepšují kvalitu života, a to nejen po osobní a pracovní stránce, ale také ve městech. Koncept Smart Cities je využívá pro zefektivnění infrastruktury, zrychlení komunikace od institucí směrem k občanům a zlepšení životního prostředí. Chytré technologie pomáhají také s řešením sociálních problémů nebo energetickou krizí.

Mnoho evropských měst už využívá technologie a data ve svůj prospěch. Samotná myšlenka chytrých měst vznikla již v 60. letech minulého století, kdy byl realizován první urbanistický projekt založený na datech. Report “A Cluster Analysis of Los Angeles” byl dokončen v roce 1974 a položil základy současnému modernímu plánování – a my si díky podobným reportům můžeme o 50 let později nabít telefon na tramvajové zastávce. Nebo vyřešit nedostatek bydlení. Záleží na tom, který problém si město definuje jako zásadní.

 Jak to funguje?

Města využívají informační systémy a chytré senzory ke sběru dat. Zjistí, kde a v jakém čase je největší vytíženost a která městská část by se mohla využít lépe. Tato data se vytřídí a zanalyzují, aby se předešlo špatné interpretaci. Následně jsou o výsledcích a příležitostech informováni lidé s rozhodovací pravomocí, v dalších fázích pak široká veřejnost. Posledním krokem je realizace. Na základě dat město vytváří řešení nebo nabízí vylepšení stávajících procesů. Každé rozhodnutí by mělo být nejen logické, ale i udržitelné, a to z ekonomického a ekologického pohledu.

V reakci na sběr dat se ozývají hlasy lidí, kteří mají obavy o své soukromí. Proto je nutné, aby města tyto reakce brala vážně a veškerá data anonymizovala a zabezpečila. Největší výzvou však není zabezpečení dat, ale jejich plné využití a propojení. Město dokáže denně sbírat miliony informací, ale aby je dokázalo dobře zpracovat, je nutné využívat kvalitní nástroje a spolupracovat s odborníky v oboru, kterých je aktuálně nedostatek. Jak to může vypadat, když se vše povede, vědí například ve Vídni.

 Učme se od nejlepších

Vídeň patří mezi města s nejvyšší kvalitou života obyvatel. Není proto divu, že mnohá města zde čerpají inspiraci pro další rozvoj. A že mají odkud. Vídeň v roce 2019 aktualizovala svou strategii, která zahrnuje digitální, energetický i stavební plán až do roku 2050. Město na sebe i své obyvatele klade vysoké cíle také v mezičase – například do roku 2030 chtějí snížit produkci CO2 na člověka na polovinu. Aby tento cíl byl naplněn, podporují rozšíření hromadné dopravy a motivují občany k využívání jiných způsobů dopravy, než té automobilové. Podobně jako Praha volí cestu levnější roční jízdenky (karta mobility) nebo bikesharingu. Kromě snížení emisí se soustředí i na vlastní produkci energie, ideálně z obnovitelných zdrojů. K tomu chce město využít solární a vodní elektrárny. Zajímavé je, že na vybudování těchto elektráren se mohou finančně podílet i obyvatelé.

Mezi vůdčí chytrá města v Evropě dále patří Kodaň, Amsterdam nebo Barcelona. Ani Česko však není pozadu. Ačkoliv nás občas brzdí legislativa, rozpočty nebo kapacity, i my se posouváme kupředu. Mezi úspěšné zástupce patří například Praha, Brno nebo Pardubice. Praha kromě vlastního rozvoje zastává i roli koordinátora projektu Smart City v rámci celé republiky. Nejúspěšnější projekty jsou ale ty, které vzniknou na popud konkrétního města nebo regionu. I proto bude do budoucna zajímavé sledovat, zda se budou města v Česku rozvíjet společně podle jednotného plánu, nebo nezávisle na sobě a podle individuálních potřeb jejich obyvatel.