Soňa Jonášová založila v roce 2015 Institut Cirkulární Ekonomiky (INCIEN). V té době se o třídění odpadů a opětovné využívání materiálů zajímal jen málokdo. Dnes už se celý svět probouzí a zjišťuje, že primární zdroje jsou omezené, ať už jde o vzácné kovy, pitnou vodu nebo stavební materiály. Lineární ekonomika s enormní produkcí odpadů je dlouhodobě neudržitelná. Řešení nabízí zcela nový přístup k výrobě a recyklační průmysl - zavádění procesů, které  od začátku počítají s uplatněním obnovitelných zdrojů a druhotných surovin. Půjde o navrhování produktů tak, aby se po skončení životního cyklu mohly recyklovat. Týká se to každého sektoru, kde se pracuje se zdroji, včetně stavebnictví.



Cirkulární ekonomika se dnes skloňuje pořád častěji.  Vnímají ji už i čeští podnikatelé jako zásadní téma?

Vzhledem k plným kurzům i webinářům, které pořádáme v poslední době i v digitální formě, si troufám říci, že z mého úhlu pohledu ano. Ozývají se nám třeba lídři nadnárodních firem a významných firem lokálního významu a téma podporují i po osobní rovině. Jedná se přece jen o udržitelné nakládání se zdroji, a to je i v kontextu současné krize naprosto jednoznačně zásadní téma. Principy postavené na vnímání odpadů jako zdrojů navíc přináší celou řadu byznysových příležitostí a naopak prevence vzniku odpadů přináší úspory.

Poskytuje Evropská unie ochraně primárních zdrojů a rozvoji oběhového hospodářství dostatečnou podporu?

Ano. V prvním čtvrtletí roku 2020 přijala Evropská komise Akční plán pro cirkulární ekonomiku, kde jsou jasně stanovené konkrétní kroky, které se zhruba do tří let promítnou i do české legislativy. Postupně se tak budeme bavit o právu na opravy, nutnosti přidávat recykláty do nových výrobků i návrzích produktů tak, aby byly modulární a opravitelné či sdílitelné. Z obecné roviny se tak dostáváme k velmi konkrétním bodům, které vítám. Osobně vidím velkou příležitost v přechodu na zelené či cirkulární veřejné zadávání, kdy podobné koncepty budeme „poptávat“ již ve fázi návrhů a nákupů. To může ovlivnit obrovským způsobem celý dodavatelsko-odběratelský řetězec. Kvalitativními kritérii na rozdíl od ceny můžeme velmi dobře podpořit i místní podnikatele, aktivizovat nová pracovní místa a skutečné uzavírání smyčky materiálů na regionální úrovni.

Kde vidíte největší potenciál ke zlepšení v oblasti stavebnictví?

Zde je třeba začít počítat s výrobky s obsahem recyklátu. V České republice maříme doslova miliony tun vedlejších energetických produktů na zasypávání starých dolů, přitom jsou zde jasné a funkční modely, kdy tyto materiály nahrazují primární suroviny. Takovou výměnou dochází i k úsporám produkce CO2 při těžbě, což přináší nové synergické efekty. Pro mě je cirkulární takové stavitelství, které bude stát na vhodné formě materiálů – nejen těch druhotných, ale i přírodních, kterých máme například díky kůrovcové kalamitě opravdu nadbytek; a je zcela přirozené využít je do maxima, dokud je zde máme. Dále je třeba stavby navrhovat tak, aby byly do budoucna modulární či dekonstruovatelné, díky sdílení využitelné do maxima a samozřejmě funkční i z pohledu zelené a modré infrastruktury. Klíčové jsou pro mě však stále materiály a energie, která po dobu životního cyklu zajistí dostatek tepla i elektřiny. Třešničkou na dortu je pronájem nábytku namísto vlastnictví, což významně sníží produkci odpadů při tzv. phase-out etapách, kdy se při stěhování kompletně předělává vnitřní vybavení se stále velmi nízkou mírou recyklace a opětovného použití.

Jak by se měly navrhovat stavby s ohledem na jejich životní cyklus? Můžeme se inspirovat třeba v Nizozemí, kde se rovnou počítá s rozebráním stavby na dále využitelné materiály v době, až doslouží?

To je přesně ono. Na budovy je třeba se dívat jako na dlouhodobé úložiště materiálů. Města a jejich struktura se často mění rychleji, než by se čekalo, a tak se budovy postupně mohou stát z nemovitých spíše movitými statky. To je nová perspektiva, kterou je třeba promyslet již ve fázi návrhu. Holanďani často namísto lepení používají systémy dekonstruovatelných spojů, a to i u velkých betonových staveb, což je určitě inspirace i pro nás. Modularita staveb je velkou příležitostí – není tak třeba materiály drtit a recyklovat, ale pouze přemístit. Stavby budou v budoucnu více diskutovány také z pohledu tvorby tepelných ostrovů, proto velmi vítám aktivity firem jako LIKO-S, které ozeleňují nejen střechy, ale i fasády a do měst a průmyslových oblastí se tak dostává i biodiverzita a rozmanitost, kterou musíme stále více podporovat. Nehledě na to, že hlavní účinek je samozřejmě v ochlazování prostor, které není třeba tak intenzivně klimatizovat a v zimě naopak vytápět. K zateplení se pak mohou použít recyklované suroviny od pryží po textil, což přináší celou řadu nových příležitostí. A navíc – tyto materiály vyrábíme již nyní v České republice. Tyto firmy často patří mezi finalisty soutěže Přeměna odpadů na zdroje, kterou určitě doporučuji sledovat.

Velké rezervy jsou také u dopravních staveb. Jaký je z pohledu cirkulární ekonomiky správný přístup k jejich projektování a přípravě?

V dopravních stavbách se nabízí právě ono využívání vedlejších energetických produktů od popílků z tepláren po strusku ze zařízení pro energetické využití odpadů. Je zřejmé, že je třeba využít nové technologie a potenciálně nebezpečné složky využít v uzavřených strukturách, díky technologií BIM digitalizovat stavby a při jejich dekonstrukci dbát na opatrné rozebrání a opětovné použití. To je však příležitost, ne překážka. Liniové stavby jsou velkou příležitostí, používání pouze primárních surovin dnes považuji za plýtvání, nerozum či neznalost trendů.

Jak si české firmy stojí v mezinárodním srovnání? Uplatní se v oběhovém hospodářství nejen tradiční česká hospodárnost, ale také vynalézavost a schopnost improvizace?

Máme se čím chlubit! Od spojení českého know-how firmy ERC-TECH, která ve spolupráci se SKANSKA představila 100% recyklovaný beton REBETONG, až po kolejové retardéry tlumící hluk, vážící vodu a poskytující zeleň vyrobené kompletně z druhotných surovin od firmy BRENS Europe či těsnící systémy a podklady pro zelené střechy firmy RETEX. A takto bych mohla pokračovat. Máme zde desítky šikovných firem, jen je třeba jejich produkty nakupovat v Česku a v českých projektech. Je smutné vidět, že musí prodávat všude po světě, protože právě onu cirkulární nebo zelenou výhodu ještě nevidíme. Podpora místních firem a zahrnutí jejich výrobků do staveb považuji za klíčové. Tak budeme posilovat skutečnou recyklaci na lokální úrovni.

Jaká je v nakládání s odpady do budoucna největší výzva?

Odolat silným tlakům a snahám prodlužovat skládkování, kde končí miliony tun využitelného odpadu. Konec skládkování takového odpadu, který je prakticky surovinou, měl platit už od roku 2024, nicméně v Česku se více mluví než koná a právě teď se tento limit posunuje k roku 2030. Já pevně doufám, že se najde kompromis, protože v mezičase lobby skládkařských firem v Česku dochází písek, kámen a další suroviny, a to i z důvodu sucha, které často znemožňuje jejich těžbu. Proto je na čase přestat obhajovat zájmy menšiny s miliardovými obraty vyváděnými mimo hranice Česka a zaměřit se na podporu místních firem, a to i cestou aplikace principů cirkulární ekonomiky do veřejných zakázek. Podmínky, řešení, nápady a zájem tu jsou – teď je třeba přejít od slov k činům.



 

Druhotné materiály v liniových stavbách využívá i společnost Valbek. Na novostavbě dálnice D11 v úseku Hradec Králové - Smiřice se do násypů používá mj. škvára z elektrárny Opatovice. Tato druhotná surovina má certifikáty a zkoušky pro použití do zemních těles pozemních komunikací. S ohledem na charakteristické hodnoty smykové pevnosti a objemové hmotnosti je tento materiál ukládán do jádra násypu po jednotlivých vrstvách. Krajní ztužující hrázky jsou tvořeny přírodními zeminami vhodnými do násypů zemních těles komunikací.   

 

Soňa Jonášová absolvovala zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně. Je zakladatelkou a ředitelkou Institutu Cirkulární Ekonomiky – nevládní neziskové organizace, která se zaměřuje na inovativní environmentální management, osvětu a rozvoj tématu cirkulární ekonomiky v ČR. INCIEN společně se svými partnery pracuje na projektech, které umožňují přechod z lineární na cirkulární ekonomiku.