Jak jste se dostali k tesařině?

Petr Jonák: Chtěl jsem studovat truhlařinu, ale nevzali mě, tak jsem šel na tesařinu. Na truhláře byly větší požadavky.

Jakub Weiss: Já jsem se nedostal k truhlářům, protože bylo málo lidí a obor neotevřeli, ale po vystudování tesařiny jsem si truhlařinu dodělal, takže mám vystudované oba obory.

Petr Jonák

Jak jste se dostali do firmy Brex?

Jakub Weiss: Dohodil mi to kolega, co tady pracuje. Jsem tu dva roky.

Petr Jonák: Tenkrát nebyly žádné online nabídky práce, nejvíc fungovala komunikace mezi známými. Vybavuji si, že mi někdo řekl: „Vím o perfektní firmě.“ Tak jsem sem přišel a jsem tu už 27 let.

Jakub Weiss

S jakým dřevem pracujete?

Petr Jonák: Používají se různé druhy, vše je podle normy. Výběr dřeva mají na starosti přípraváři. My už pak pracujeme přesně podle zadání.

Používáte nějaké stroje?

Petr Jonák: Jedná se hlavně o manuální práci s kladivem a šrouby nebo hřebíky. Stroje používáme k řezu dřeva, máme tady nastřelovačky, mafly, okružní pily, řetezové pily a pokosové pily. Vlastně máme docela pestrou škálu vybavení. Přemýšlím, že nám k dokonalosti chybí tak maximálně už jen katr. (smích)



Na jaké nejzajímavější stavbě jste pracovali?

Jakub Weiss: Mnichovo Hradiště – komunitní centrum. Líbil se mi ten specifický prostor, ve kterém jsme pracovali, zajímavostí byly šikmé stěny

Petr Jonák: Víceúčelové centrum Lomnice nad Popelkou. Šlo o rekonstrukci původního objektu na víceúčelové kulturní centrum, do kterého patří i supermoderní kino a prostory pro konání různých vzdělávacích a kulturních akcí, včetně posezení v příjemné kavárně. Budova je zajímavá svou „dřevěnou fasádou“ z modřínových latí. Naši tesaři tady budovali nový krov a základ neboli bednění pro hlediště. Další zajímavostí je interiér zdobený obrazy z filmu Alois Nebel, které jsou sestaveny z jednotlivých desek – částí puzzle. To jsme také sestavovali my.



 

Vzpomenete si na nějaký průšvih, jaký se vám při práci stal?

Petr Jonák: Při rekonstrukci objektu Policie ČR v Pastýřské ulici došlo vlivem nekvalitního materiálu k prasknutí bednění při betonáži. Vyřešilo se to použitím jiného kusu bednění a všechno se muselo vylít znovu, což znamenalo vyšší náklady na beton a ztracený čas.

Jaká je podle vás budoucnost tesařiny?

Petr Jonák: Nejistá. Tahle práce bude potřebná vždycky, jenom poslední dobou nejsou lidi. Dneska nikdo nechce pracovat rukama. A takhle práce je o rukou, je to velká dřina. Pracuje se za jakéhokoliv počasí, to může člověka trochu odradit, ale my nejsme z cukru. Naopak to vnímáme jako práci pro opravdové chlapy.

Jakub Weiss: Já to můžu porovnat zase z jiného úhlu pohledu. V prváku nás bylo 32, dostudovalo to šest lidí. Já jediný se této práci věnuji.



Na čem aktuálně pracujete?

Petr Jonák: Vyrábíme ramenáty pro most v Doubí. Ramenát je vlastně podpůrná konstrukce na beton – součást bednění, které bude po betonáži mostu odstraněno. Na tento most bylo ručně vyrobeno 500 ramenátů a jejich výroba trvala asi dva měsíce.

Most v Doubí

Jaký je Brex zaměstnavatel?

Petr Jonák: Výborný, platí včas. Jsme tady dobrá parta. Práce je pestrá, a to mě baví asi nejvíc, není to rutina. Každý den se to mění, žádný stereotyp. Pracujete na čerstvém vzduchu a je to práce, kde je za vámi něco vidět.