Ing. Jiří Bednář se ve Valbeku stará o to, aby příroda a lidské stavby rostly ve vzájemné shodě. Jednoznačně při této snaze podporuje moderní technologie, zelené střechy na nových halách a zlepšení nakládání s dešťovými vodami.

Ve Valbeku vedete skupinu Životní prostředí a vaší hlavní kompetencí je řešení dřevin při stavbách – co si pod tím mám jako laik představit?

Při většině staveb se dostáváme do konfliktu s dřevinami rostoucími mimo les, některé z nich navíc podléhají ochraně. Je zapotřebí se s těmito dřevinami nějakým způsobem vypořádat – pokud je to možné a vhodné, zachovat je a navrhnout opatření pro jejich ochranu během stavební činnosti. V některých případech je ovšem nutné dřeviny pokácet. Když k takovému zásahu dojde, musíme provést kompenzační výsadbu nových porostů.

Jaké nejzapeklitější situace jste musel řešit při zachování stávajících porostů?

Nevím, jestli jde úplně o zapeklité situace, ale typicky problémy vyvstanou, když se dřevinám nevěnuje pozornost hned od začátku přípravy stavby. Často jsou potom stavební objekty navrženy v blízkosti stávajících stromů, a to pak vede k nutnosti jejich odstranění, což se často zjistí až po zahájení stavebních prací. Musí se poté řešit dodatečné povolování kácení. To stavbu nejen zdržuje, ale i prodražuje. Nejhorší variantou je, pokud dojde např. při realizaci přeložek inženýrských sítí k poškození kořenového systému stromu. Po zasypání výkopu už v podstatě nelze rozsah poškození zjistit a ponechaný strom se poté stává potenciálním rizikem z hlediska provozní bezpečnosti.  Je proto potřeba, aby se na stromy v okolí stavby myslelo hned od začátku.

Máte v tomto ohledu ve Valbeku svědomitější přístup ke dřevinám?

Obecně všechny významnější projekční kanceláře mají své experty na zeleň, takže by přístup, který popisuji, měl být standardní. Ovšem u nás se snažíme s projektanty spolupracovat už od samotného začátku projektování staveb, abychom v co nejvyšší možné míře předešli případným problémům s realizací.

Volíte při vysazování nových porostů a vegetačních úpravách nějakou specifickou strategii?

Na stavbách ŘSD není příliš místa pro experimenty, vycházíme především z jejich požadavků, které jsou jasně dané vždy s ohledem na konkrétní lokalitu. Je to vždy o kompromisu požadavků investora a orgánů ochrany přírody, případně dalších institucí, které do problematiky výsadby dřevin vstupují. Zatímco investora zajímá především ekonomická zátěž a snadná následná údržba, druhá strana zase řeší své zájmy, např. aby výsadba zůstala co možná nejpřirozenější a působila stále přírodním dojmem. To však není vždy žádoucí. My se snažíme navrhovat stromy na cílové vzdálenosti, tedy tak, aby mohly ve své dospělosti dobře fungovat na daném stanovišti. Držíme se jasné zásady: Méně kusů, ale více kvalitnějšího materiálu. Do budoucna je s takovou zelení také méně práce, pokud je zajištěna dostatečná péče v prvních letech po výsadbě. Toto však zatím poměrně často obtížně vysvětlujeme.

Podílel jste se na nějakém projektu, na který jste opravdu hrdý?

Hrdý jsem na všechny důležité liniové stavby, na kterých jsme se mohli jako Valbek podílet, a kde je vždy potřeba sladit všechny možné zájmy, které jdou často proti sobě. Každá realizace, kde se toto podaří, mi dává pocit zadostiučinění.  Nejzajímavější jsou však často ty menší projekty, kterým se člověk může věnovat ve větším detailu. Z takových bych určitě zmínil vegetační úpravy v průmyslovém areálu u Rychnova u Jablonce nad Nisou, kde jsme dosáhli poměrně hezkého cílového stavu vegetačních úprav a zároveň se povedlo ochránit několik vzrostlých stromů. Jedná se o průmyslový areál na okraji města, kde vegetační úpravy zajistí odclonění a zároveň plynulý přechod mezi tímto areálem a okolním územím.

Dále bych zmínil na první pohled menší záležitosti, a to nadchody pro zvěř na dálnicích. Těchto ekoduktů si běžný člověk často ani nevšimne, ovšem z hlediska ochrany volně žijících živočichů se jedná o nesmírně důležitou věc. Na některých jsme se podíleli návrhem naváděcí a izolační zeleně, což je jejich nedílná součást a zároveň jeden z důležitých prvků pro zajištění jejich funkčnosti.

Na webu Valbeku píšete: „místo zažité představy ostré hranice mezi přírodou a kulturou se soustředíme na hloubku vzájemných souvislostí mezi tím, co děláme, a kde to děláme“. Dovedete uvést nějaké příklady staveb, kde se vám kulturu a přírodu povedlo provázat ve vzájemné symbióze?

Jedná se např. o už zmiňované migrační objekty pro volně žijící živočichy. Vždy jde zejména o dostatečnou kompenzaci negativních vlivů, které realizace staveb přináší. Jsou to často i drobnosti ve formě návrhu vhodné travní směsi pro zatravnění svahu dálnice, umístění kamenných zídek pro plazy na určitá místa v okolí stavby, případně návrh výsadeb v okolí nově budovaných tůní a náhrad biokoridorů. Všechny tyto na první pohled banální záležitosti přispívají k tomu, že liniové stavby mohou v území existovat bez fatálních důsledků pro přírodu.

Co vám v posledních letech udělalo pracovně nejvíce starostí?

Nejvíc starostí mi dělá dlouhodobě nejednotný přístup orgánů státní správy k povolování staveb a způsob vyjadřování se k problematice ochrany přírody. Ačkoliv chápu místní odlišnosti jednotlivých oblastí, každý úřad má odlišný přístup k výkladu zákonů, případně dalších metodických doporučení. Často se tak setkávám se zcela protichůdnými požadavky, které je velmi obtížné splnit.

Jistě znáte teorii dvou českých expertů na údržbu krajiny Jaroslava Šímy a Vladimíra Kavky o příčinách globálního oteplování. Podle vědců nejsou příčinou lidmi produkované emise skleníkových plynů, ale právě celosvětový úbytek zeleně a masivní ztráta jejího klimatizačního efektu. Co si o tom myslíte?

Do jisté míry pravdu mají, ale jednoznačné to není. Jsou to vlivy, které spolu jdou ruku v ruce. Netroufám si říct, který má větší význam. Úbytek zeleně je problém současné doby a v posledních několika desetiletích se ještě prohloubil.

Jaké je řešení?

V současnosti se na úbytek zeleně hodně upozorňuje, dostává se i do povědomí široké veřejnosti, což je dobře. Jednoduché a univerzální řešení samozřejmě neexistuje, podle mého názoru by však mohlo pomoci omezení nové výstavby průmyslových objektů na nezastavěných plochách a místo toho využívat stávající brownfieldy. Problémy jsou však komplexní – od nevhodného způsobu obhospodařování zemědělských pozemků, přes nevhodné druhové skladby lesů, až po již zmíněný rozvoj průmyslových areálů. Zde je zapotřebí vnímat a zavádět nové technologie, například budovat zelené střechy na nových halách a řešit problematiku nakládání s dešťovými vodami.

Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství OSN došlo za posledních 20 let k redukci 350 milionů ha zelených ploch, což je plocha 44krát větší než Česká republika. Jak dlouho podle vás takové zacházení planeta ještě vydrží?

To si netroufnu odhadnout. Experti se sice snaží uvádět nějaká konkrétní data, ale nevím, nakolik se blíží skutečnosti.

Co podle vás mohou udělat stavební firmy pro naši krajinu? A co pro ni vzhledem k problémům se suchem děláte ve Valbeku?

Určitě nezastavovat nové nezpevněné plochy, ale využívat stávající – to je u nás velký problém, který souvisí i s legislativním nastavením. Ve Valbeku skvěle funguje skupina vodohospodářských staveb, která se mimo jiné zabývá retencí a zadržováním vody v krajině. Naše skupina Životní prostředí se snaží upozornit na možná rizika a vyhodnotit je, ve spolupráci s experty na jednotlivá dílčí odvětví poté hledat možná řešení a navrhnout adekvátní kompenzační opatření.

Existuje něco, čím může krajině a planetě pomoci obyčejný člověk – programátor, maminka na mateřské nebo student?

Jde o každodenní maličkosti, například lépe hospodařit s energiemi a vodou. Když se projdu po ulici, vidím, že dešťová voda z 99 % domů odtéká přímo do kanalizace. To je ve výsledku značné množství, které by majitelé domů na svém pozemku mohli zadržet a využít, případně aspoň nechat zasáknout. Druhá věc je aktivně se zajímat o svět kolem sebe a snažit se o malé změny. Kdyby takové maličkosti dělal každý, věřím, že se toho změní opravdu hodně.

Důležitý je také přístup k zahradě. Naštěstí už pomalu opadá trend krátce střižených trávníků a přehnané upravenosti zahrady. Udržovat polopřirozený stav, který je přírodě blízký, dá méně práce a jednoznačně zlepší stav životního prostředí. Hodně lidí už pochopilo, že to, co je hezké pro nás, nemusí být dobré pro přírodu. Stále více lidí také vysazuje domácí druhy dřevin, které jsou zdrojem potravy a cenným biotopem pro řadu živočichů. Řekl bych, že to teď v mé generaci začíná být vnímáno a jsem za to nesmírně rád.

Co si myslíte o současné snaze aktivistů vysazovat listnaté porosty? Nenastanou u nich podobné problémy, jaké nyní zažívají smrky a borovice? Nehodil by se pro naši krajinu spíše smíšený porost?

Při vysazování musíme rozlišit výsadbu v lesích a výsadbu mimolesní zeleně, já se vzhledem ke svým zkušenostem zaměřím na to druhé. Letos a vloni došlo k masivní výsadbě lip k výročí sta let republiky a teď probíhají další iniciativy vysazovat stromy v rámci zmírňování klimatických změn. Na výsadby je velká dotační činnost, ovšem často už chybějí peníze na pravidelnou údržbu porostů. Takže se nově vysazené stromy mohou za dvacet nebo třicet let jevit jako nevhodné a pro své okolí nebezpečné. Podle mého názoru by se snaha měla orientovat na kvalitnější výsadby a následnou péči o ně na úkor kvantity. Je třeba se také dostatečně věnovat péči o vzrostlé stromy.

Jaké projekty vás nyní v rámci Valbeku čekají a na co se nejvíc těšíte?

Začínají se realizovat projekty, na kterých jsme se v minulých letech projekčně podíleli a kde budeme provádět autorský dozor. Fáze realizace je vždy nejzajímavější nejen proto, že se naše plány začínají měnit ve skutečnost, ale i proto, že člověk vidí problémy, které sebou realizace přináší a může se z nich v dalším práci poučit.