Jaké vlastnosti by měl mít správný mladý projektant? Bývá náplň práce stresující, nebo jde spíše o působivé výzvy? A je pro tuto práci důležité, aby si člověk uměl vyčistit hlavu? I když Ing. Lukáš Kosovský působí jako vedoucí mostařů teprve pár měsíců, odpovědi na všechny naše otázky důvěrně zná. Jeho praxe ve firmě Valbek totiž začala už mnohem dříve.

Lukáši, kdy jste začal pro Valbek pracovat? A čím vás tato nabídka oslovila?

To si pamatuji přesně, jelikož to bylo pár dní po narození mého syna. Ve Valbeku, na pobočce v Ústí nad Labem, pracuji šest a půl roku. Tehdy mě oslovilo více aspektů, ale hlavně to, že pro přijetí na pozici konstruktéra mostních konstrukcí nebyla podmínkou praxe. Zároveň firma jako benefit uváděla možnost sebevzdělávání. Díky tomu jsem si udělal poměrně přesnou představu, jak by moje působení ve firmě mohlo vypadat.

Co všechno musí člověk vystudovat, aby mohl vykonávat vaši práci?

Nejprve jsem vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Děčíně. Po roce působení ve firmě jsem začal studovat Dopravní fakultu Jana Pernera v Pardubicích, obor dopravní stavitelství. Studium jsem ukončil po absolvování čtyřletého bakalářského programu. Do budoucna plánuji získat autorizaci v oboru mosty a inženýrské konstrukce.

Jak těžké bylo kombinovat práci ve Valbeku a studium?

V České republice máme v našem oboru dvě vysoké školy, které lze studovat kombinovaně, Technickou univerzitu Ostrava a Univerzitu Pardubice. Výuka v rámci semestru je nastavena tak, že na fakultě probíhá každý druhý týden, vždy v pátek a v sobotu. Vzhledem k nízké hodinové dotaci přímo na fakultě je tak studium zaměřené hlavně na samostatnou práci doma.

Zkombinovat pracovní závazky se studijními a zároveň si vytvořit volný čas pro rodinu nebylo vždy jednoduché. Zvláště pak ve zkouškovém období. Na druhou stranu velkou výhodou studia při práci je, že už víte, co od studia chcete získat, a soustředíte se více na věci, které přímo souvisejí s náplní vaší práce.

U studia ještě chvilku zůstaňme. Myslíte si, že se dnes mladí lidé technickým oborům spíše vyhýbají?

Když se ohlédnu konkrétně na náš ročník, tak jsme začínali v počtu třiceti studentů a v řádném termínu z nás absolvovali státní závěrečnou zkoušku pouze tři. Nemyslím si, že by kolegové končili studium kvůli obtížnosti jednotlivých předmětů, ve většině případů byla důvodem časová náročnost. Toho nočního rýsování a počítání bylo v průběhu studia opravdu hodně.

Ale zpět k otázce. Nemyslím, že by se technickým oborům mladí lidé vyhýbali, spíše ztratí v průběhu studia motivaci a ukončí školu předčasně.

Co by pro budoucí studenty mohlo být lákavé? Jak motivovat studenta na vážkách, aby si řekl: „Jo, tak do toho projektantství teda rozhodně jdu!“?

To je jednoduché. Jako projektant inženýrských konstrukcí můžete být součástí opravdu zajímavých projektů. A není pak lepšího pocitu, než když se po „svém“ mostě můžete projet.

Rozkryjte, prosím, osobní vlastnosti, které dobrý projektant musí jednoznačně mít.

Řekl bych, že mezi nejdůležitější vlastnosti patří vytrvalost, pokora a sebereflexe. Tyhle tři vlastnosti spolu úzce souvisí, a pokud je člověk má, tak se vše ostatní dá naučit. Když teď nad tím přemýšlím, je také dobré mít zdravé ego. Jelikož po přenesení myšlenky na papír je potřeba danou věc obhájit a na různých jednáních vysvětlit, proč je zrovna tohle řešení to správné.

Pracujete jako vedoucí skupiny Mosty ve společnosti Valbek. Co si pod tím můžeme představit? Co kovaný vedoucí například dnes a denně řeší? Jaké stereotypy, jaké překvapivé situace, perličky či nepříjemnosti?

Jako vedoucí mostařů na ústecké pobočce působím teprve pár měsíců, takže žádné stereotypy zatím neřešíme a snad nějakou dobu ještě řešit nebudeme. Stále vstřebávám změny oproti pozici projektanta. Ve zkratce to znamená, že už neřeším pouze mně přidělené projekty, ale zodpovídám za celou skupinu a sám práci rozděluji.

Naštěstí jsem s kolegy pracoval dlouho před tím, než jsem povýšil, takže víme o svých silných a slabých stránkách. Máme tak poměrně přesnou představu, co si výkonnostně můžeme dovolit, a efektivně tvořit plán prací na další měsíce.

Když se řekne most nebo konstrukce, hned mě napadne železo. Pochopitelně to není jediný materiál, se kterým se u vás pracuje, ale platí v případě projektantů úsloví, že musejí mít nervy ze železa? Je vaše práce stresová?

Do jisté míry to stresová práce je. Máte na starosti projekt, který má jasný deadline, a pokud se vám z nějakých důvodů práce nedaří tak rychle, jak jste předpokládali, tlak sílí. Nicméně postupem času, získáváním praxe, zkušeností a sebejistoty, stres odpadává. Když zavzpomínám na první měsíc působení ve firmě, tak to bylo asi nejvíc stresující období. Dnes už to vnímám úplně jinak. Spíš než stres bych řekl, že jsem občas nervózní před nějakým složitějším úkolem.

Máte nějaký osvědčený způsob, jak stres odbourat?

Osvědčilo se mi, že nic nemám odkládat. Když nastane v práci problém, je pro mě důležité ho vyřešit ideálně hned ten den. Mohu pak po práci úplně vypnout hlavu a nemusím si to přenášet do dalšího dne. Je důležité netahat si práci domů a umět si odpočinout. Skvělé jsou v tom adrenalinové sporty, na ně musíte mít čistou hlavu, jinak to pak bolí.

Je na vaší práci něco, co vás nikdy neomrzí?

Těžko říct. Nedokážu jmenovat jednu věc. Baví mě komplexnost pracovní náplně. Mohu se realizovat jak technicky v samotných projektech, tak i v manažerských dovednostech.