Příběh této pozoruhodné stavby -Lávka Trojzemí- započal již před 12 lety a během této doby se vystřídalo celkem 5 návrhů možné podoby lávky. První vážné úvahy o lávce spojující tři země jsou z doby kolem 1.5.2004, tedy doby, kdy ČR a Polsko vstupovalo do EU. V místě Trojzemí byly v rámci oslav postaveny provizorní lávky, tato tradice, spojit alespoň provizorně tři země v době výročí vstupu do EU se udržuje do dnes, stále se bohužel čeká na trvalé spojení.

Projekt lávky Trojzemí je na styku hranic tří zemí, který se nachází u nás v Severních Čechách u města Hrádek na Nisou. V tomto bodě (50°52'14.1"N 14°49'23.8"E) se stýkají hranice ČR, SRN a Polska. Hranice samotné jsou tvořeny přirozenými překážkami, mezi Polskem a ČR je to Oldřichovský potok. Německo odděluje od sousedních států řeka Lužická Nisa. "V současné době to na místě vypadá následovně, u styku hranic se nachází hraniční kameny, vlajkoviště a cyklostezka. Na polské straně lavičky, ohniště a velký znak Trojzemí, na české straně pak pomník a několik laviček a na německé straně kříž pokání darovaný ze Švédska. Mezi Polskem a ČR je malá dřevěná lávka přes Oldřichovský potok", říká projektant mostních konstrukcí Valbek Liberec Ing. Stanislav Růžička, který nám přiblíží problematiku celého projektu.

První kroky, kreativitě se meze nekladou

V únoru 2006 proběhl pod záštitou Svazku měst Malý Trojúhelník (Bogatynia – Hrádek nad Nisou – Zittau) a s podporou stavební fakulty Hochschule Zittau/Görlitz třídenní workshop studentů TU Liberec, HS Zittau/Görlitz a TU Wroclaw, který měl za úkol hledat první podobu možné budoucí lávky.

Jednotlivé návrhy workshopu

Vítězem workshopu se stal kruhový návrh lávky, kde bod trojzemí se nachází ve středu kruhu. Lávka byla plánována jako nepřelivná a pohyblivá – pomocí malých elektráren by se na povrchu kruhu neustále pohyboval „kolotoč“. Dále byla udělena tři druhá místa – Barevná varianta skládající se z celkem pěti lávek. Zavěšená lávka na celkem třech pylonech a jednoduchá lávka, řešená jako ponton. Mezi dalšími návrhy byly, lávka s kruhovým či trojúhelníkovým středem zavěšená na nosnících ve tvaru zvonu, nebo jen čistě ideové spojení pomocí hranolů se vzájemným videopřenosem. Výsledné návrhy byly spíše architektonického rázu a neřešily příliš technickou stránku věci.

Vítězný návrh a prezentace výsledků workshopu

Bod zlomu

V další etapě se k projektu dostává naše společnost Valbek, jako partner německé společnosti Gocht & Mensch Ingenieure gbr, která měla za úkol zpracovat studii proveditelnosti. Valbek mostní konstrukce a potažmo českou stranu zastupoval kolega Ing. Jiří Jachan a starosta Hrádku pan Josef Horinka. V roce 2008 německá společnost zpracovává studii lávky vycházející z vítězného návrhu workshopu.

Kruhová mostovka tvořená ocelovým komorovým nosníkem byla velice štíhlá a připomínala tvarem křídlo letadla. Šířka NK měla být 3,0 m, délka 53,4 a vnější průměr kruhu 20 m. Ocelová mostovka byla usazena na čtyři betonové pilíře umístěné v korytě řeky. Vstup na lávku byl zajištěn pomocí tří ramp, z každé země jedna.

Postup na jednotlivých úkolech byl zabrzděn povodní v roce 2010. Po těchto povodních se kladl velký důraz na bezpečnost (výška nosné konstrukce nad stoletou vodou), což kruhová lávka vůbec nesplňovala. Proto vznikl v roce 2013 oponentský projekt lávky od našeho kolegy Ing. Josefa Kubíčka. Pan Kubíček navrhl trojramennou lávku ze železobetonu. Stavba tak odpovídala v zahraničí užívanému termínu Tridge – three way bridge. Stavbu měla tvořit tři ramena uložené na nábřežní opěře a středním pilíři. Na pomyslném styku ří ramen byla uložena plošina (kruhová či šestiúhelníková), určená pro setkávání. Jednotlivé ramena měla být opatřena vzpěrami v místě podepření pilíři. Délka ramen byla plánována 30,0 m, šířka 3,0 m. konstrukce měla dostatečnou výšku nad hladinou stoleté vody a byla uložena na podporách důmyslně taky aby zachovala maximální možný plavební prostor.

Při projednání návrhů zástupci vodohospodářů ze všech tří zemí prostudovali připravené studie a kruhovou variantu z několika závažných důvodů zamítli. Nepřijatelné byly zejména pilíře umístěné v korytě řeky, nízká výška NK nad hladinou a existovalo riziko, že by při povodní mohla ocelová NK plavat a napáchat tak další škody. Naše oponentní studie tyto nedostatky neměla a byla vodohospodáři schválena.

Kromě technické dokumentace bylo nutné zpracovat i veškeré administrativní záležitosti. Stavba potřebuje stavební povolení pro každou zemi zvlášť, taktéž dokumentace a veškeré doklady musí být v národních jazycích a musí splňovat náležitosti každé jednotlivé země. Každá země má jiné požadavky a jiné stupně a formát projektové dokumentace. V této nelehké věci byl osloven náš další kolega Petr Kudláček.

V roce 2014 převzal Hrádek n. N. předsednictví Svazku měst, a ujal se přípravy a plánování lávky. Návrh pana Kubíčka byl rozpracován do formy studie včetně vizualizace. Po prezentaci byl však návrh odmítnut jako příliš masivní. Dle mého názoru je masivní pouze v porovnání s předchozími spíše nereálně kreslenými architektonickými návrhy.

[envira-gallery id="17397"]

Začít od znova

Odmítnutí jednotlivých návrhů nás vrátilo na úplný začátek prací a bylo potřeba přijít s dalším nápadem na konstrukci lávky. Každý návrh nás ale posouval trochu dopředu a z každého jsme se poučili.

V půlce roku 2015 byla vyhlášena vnitrofiremní soutěž pro celou skupinu Valbek. Hlavní požadavky na budoucí lávku by se daly rozdělit na technické – dlouhodobá životnost, dostatečný prostor pro převedení vody během povodní, povrchy vhodné též pro užití cyklisty a inline bruslaři a dostatečné šířkové uspořádání (3,0 m volné šířky). A estetické – minimalizace zemních těles pro napojení lávky, střídmost konstrukce, tak aby lávka zapadla do rovinatého rázu okolí a příliš nerušila a použití symboliky (setkání, znaku Svazku, rovnost zemí).

Všechny návrhy přihlášené do soutěže

Do soutěže se celkem přihlásilo 10 uchazečů s velice rozmanitými návrhy. Odborná komise ve složení Ing. Šístek, Ing. Lenner, Ing. Dahinter vybrala první tři místa v pořadí S. Růžička, M. Sedmík a O. Šabata. Všichni tři vybraní reprezentují ateliér mosty a tunely Valbek Liberec.

Vítězné návrhy

Vyhrát může jen jeden

Nosná konstrukce vítězného návrhu lávky je tvořena předpjatým pásem (stress ribbon). Jde o zvláštní, velice jednoduchý typ vysuté konstrukce. Mezi její hlavní výhody patří možnost překlenout veliká rozpětí, běžně 150 m, nebo tvořit vícepolové konstrukce. Lávky z PP jsou velice elegantní a štíhlé, výška mostovky zpravidla nepřesahuje 30 cm. Nevýhodou je náročnější založení, které přenáší značné vodorovné síly.

Základní principy tohoto typu konstrukce jsou velice jednoduché. Příčný řez mostovkou je zpravidla tvořen prefabrikovanou a monolitickou částí, ve které jsou umístěny 2 typy lan. Jeden typ lan nese konstrukci, druhý typ se předpíná, zvyšuje tak tuhost lávky a samozřejmě přispívá k únosnosti konstrukce. U předpjatého pásu nejsou zapotřebí ani ložiska ani závěry. Tomu odpovídá i výstavba, nejprve se vybuduje založení a opěry. To tvoří nejčastěji piloty/mikropiloty a zemní kotvy. Dále se natáhnou nosná lana, na které se podvěsí prefabrikované části mostovky. Tyto části tvoří bednění pro monolitickou část NK, není tak nutná skruž. Po zavěšení všech prefa částí jsou do kanálků nataženy předpínací kabely. Poté je vylita monolitická část, což zajistí kompaktní a nepropustný povrch lávky. Dodatečné předepnutí zajišťuje větší tuhost lávky, omezuje průhyby a houpání a zlepšuje kompaktnost povrchu (omezuje tvorbu trhlin).

Konstrukce z předpjatého pásu u nás nejsou neznámou, a to díky panu profesoru Stráskému. Teoretické podklady pro tyto stavby zformuloval německý inženýr Ulrich Finsterwalder a první předpjatý pás byl postaven v šedesátých letech ve Švýcarsku. Nedávno nechvalně proslul tento typ konstrukce díky pádu lávky v Troji a následnému bourání lávky v Nymburce. Bylo by však na samostatný článek rozebírat, zda za pád může návrh, výstavba, materiály, nebo spíš zanedbaná údržba a neodborné zásahy do konstrukce.

Samotná konstrukce lávky Trojzemí se kromě toho že spojuje tři opěry, od běžných příliš neliší. Jen nosná a předpínací lana se místo na opěře kotví do středového prstence. Jinak je tvar i postup výstavby zachován, stejně i výhody a nevýhody. Výška NK byla navržena pouhých 230 mm, šířka 3,5 m, při délce jednoho pole 26,5 m, se středovou plošinou pak 30,0 m. Průměr středové plošiny byl navržen 7,0 m, s cílem vytvořit zvláštní a neobvyklé místo pro setkávání. Značné masivní spodní stavbu, která je nevýhodou lze z velké části umístit pod terén, tak aby zbytečně nerušila ráz krajiny. Výška opěr byla stlačena na minimum, aby nebylo nutné budovat velké přístupové rampy. Jediné příslušenství lávky je zábradlí se zabudovaným osvětlením. Dále byly zpracovány základní výkresy lávky a oddělením vizualizací Valbek ještě skvělé vizualizace z 3D modelu a reálných fotografií. Tyto podklady byli prezentovány představitelům měst Svazku. Nejprve v Hrádku a poté za velkého zájmu zastupitelů, ale i veřejnosti na Žitavské radnici. Zástupci obou měst náš návrh přijali. Bohužel v té době z polské strany nebyl o stavbu lávky zájem a prezentace v Bogatyni se nekonala. Informace o lávce se objevily jak v našich, tak německých novinách.

[envira-gallery id="17417"]

Po schválení bylo třeba najít pro projekt financování. První plán bylo sehnat podporu z Evropské unie. Plán předpokládal že 85 % ceny bude z dotace EU a 15 % zaplatí města Svazku. Bohužel se ukázalo že současný rozpočtový plán nepočítá s trojstranným projektem a postup se opět zadrhl.

Co bylo, už neplatí

Při hledání prostředků se zkoušelo zapojení různých organizací od nás či z Německa, zapojení vyšších správních celků, Libereckého kraje, s projektem byli seznámeny vlády i prezidenti, bohužel bez kladných výsledků.

Zvrat nastal po jednání s představiteli Dolnoslezského vojvodství na podzim roku 2016. Po letech pasivity dostala lávka pro polské kolegy vyšší prioritu a přislíbili aktivní pomoc a zajištění financování. Po tomto zvratu byla vypsána veřejná soutěž na zakázku: „Zpracování projektové dokumentace a zajištění inženýrské činnosti pro vydání příslušných správních rozhodnutí pro realizaci stavby Lávka Trojzemí“. Zakázka však byla vypsána časově velmi nešťastně, termín dokončení pro všechny tři země byl nesplnitelný a společnost Valbek se soutěže neúčastnila.

Zakázku získala polská firma PBW INŻYNIERIA Sp. z o.o.z ve spolupráci s firmou Zespół Badawczo – Projektowy MOSTY-WROCŁAW s.c. Dle profilu firmy PBW se doposud zabývali spíše rekonstrukcemi a s realizací lávek neměli moc zkušeností. Nebylo tedy překvapení, že nás jako autory studie kontaktovali s žádostí o podklady a s návrhem spolupráce, která se však pro nás nejevila vůbec výhodně.

Požadované termíny firma PBW nakonec nesplnila a místo dokumentace přišla s prezentací svých výsledků. V prezentaci byla podoba námi navržené lávky ve značně pozměněné podobě. Jak z vizuálního hlediska, tak z toho technického. Tato úprava nejspíš vychází z malé zkušenosti polských kolegů podobným typem předpjatých konstrukcí. Překvapivě byly v prezentaci ještě další dva návrhy, zavěšená varianta a varianta s parapetním nosníkem. V rámci příprav proběhl inženýrsko geologický průzkum, který prokázal velice složité základové poměry. V podloží se nacházejí převážně jíly a hlouběji uhlí. Firma na základě tohoto průzkumu zpochybnila realizovatelnost našeho návrhu, z důvodu příliš masivního založení a přišla s vlastními návrhy.

Co se týče technického řešení, dovolím si nesouhlasit s předpokladem, že navržené konstrukce budou pro zakládání jednodušší. U preferované zavěšené varianty bude nutné přenést tahové síly, stejně jako u předpjatého pásu. Nepříliš šťastně nepůsobí ani pilon a závěsy vedené středem lávky, ani závěsy zasahující do průjezdného/průchozího profilu. Estetickou stránku ponechám na každém čtenáři, vkus má každý jiný, ale pozastavil bych se u dimenzí obou konstrukcí. Jedním z hlavních požadavků na novou lávku bylo, aby zapadla do krajiny a nenarušila ráz okolí. U zavěšené varianty bije do očí masivní spodní stavba, příčníky pro ukotvení závěsů a dlouhé rampy. U varianty parapetu pak nosníky výšky 2,35 m rozhodně nepovažuji a za lehké a nerušící ráz. Pro srovnání odmítnutá „masivní“ varianta pana Kubíčka měla maximální výšku nosníku 0,85 m.

Kromě těchto změn návrhu konstrukce přišel větší šok z odhadů předpokládaných nákladů. Náš odhad vycházející z cen obdobně náročných lávek, které jsme realizovali byl překročen 3x(!). Bohužel nemáme k dispozici podklady, podle kterých byly určeny tyto sumy. Výsledkem však bylo opětovné zabrzdění celého procesu přípravy, protože nově odhadovaná částka dalece přesahovala přislíbené finance od polské strany. V současné době tedy projekt stojí a dalo by se říct, že je opět na začátku.

[envira-gallery id="17433"]

Co dál

Je skličující že tato unikátní stavba není ani po dvanácti letech ještě ani nakreslená, natož postavená. Tento sisyfovský úkol ukazuje, jak složitá je domluva mez třemi sousedními státy. Ač máme společnou historii a již čtrnáct let jsem všichni součástí EU, cesta společné integrace bude ještě dlouhá.

Nechci ale končit jen negativně, pro mě osobně byla práce na takovéto stavbě velice prestižní a přínosná a budu na ní určitě rád vzpomínat. Také si myslím že jsou tyto projekty velmi důležité, pomáhají odhalovat ty spousty problémů které je třeba řešit, obrušovat hrany a spojovat lidi kteří žijí v jednom kraji, byť rozděleném státní hranicí. Také je vidět, že je pořád spoustu snílků, kteří obětují spoustu úsilí pro takový jedinečný a symbolický projekt, těm určitě patří velký dík. A já upřímně doufám že se lávka nakonec postaví, ať už její podoba bude jakákoliv.

Autor:

Ing. Stanislav Růžička
Ateliér mosty a tunely
Valbek Liberec