Do Valbeku nastoupil na brigádu před koncem vysoké školy, prošel si všemi pozicemi a před několika týdny usedl do křesla ředitele liberecké pobočky Valbeku. Jaké budou jeho první kroky? A čeho se v nové funkci obává? Přečtěte si, co ho v následujících měsících čeká.



Jak dlouho pracujete ve Valbeku?

Ve Valbeku jsem začínal ve čtvrtém ročníku vysoké školy, tedy v roce 1994. Byl jsem tu na brigádě jako konstruktér. Zažil jsem ještě úplně jiné projektování, projekty vznikaly na rýsovacích prknech, situace se vybarvovaly vodovkami, místo plotrů se množilo na kopírce. Využití počítačů bylo v počátcích, a to pouze na geometrické výpočty a editaci textů.

Jaká byla vaše první pracovní pozice?

Po absolvování vysoké školy jsem do Valbeku nastoupil na plný úvazek jako samostatný projektant. Na této pozici jsem pracoval asi deset let, přičemž postupně jsem zastával pozici HIPa větších staveb. Potom jsem se stal vedoucím skupiny, kdy jsem spolupracoval s 5 kolegy projektanty dopravních staveb. V té době ještě bylo časově zvládnutelné fyzicky projektovat a mít kontakt se stavbou. Postupně jsme ve skupině připravovali stále větší projekty, například dálnici D3 stavbu 0307 nebo Pražský okruh stavbu 514. Po generační výměně ve středisku Liberec jsem se stal vedoucím ateliéru Dopravních staveb. Díky tomu, že jsem mohl spolupracovat se zkušenými matadory, zejména s Tondou Kůstkou a Milanem Kolouškem, jsem načerpal spoustu zkušeností.

Lákalo vás někdy vyzkoušet si práci jinde, nebo je pro vás prostředí ve Valbeku dostatečně motivační?

Nikdy mě nenapadlo hledat si jiné místo. Ve Valbeku je výborný kolektiv, jak v Liberci, tak i na pobočkách. Líbí se mi duch Valbeku. Lidé, kteří mají zájem, dostávají důvěru a s tím související zodpovědnost.

Je pro Valbek takový velký profesní růst napříč pozicemi typický?

Profesní růst u nás není nic zvláštního. I kolegové, kteří zůstávají léta jako by na stejné pracovní pozici, s přibývajícími zkušenostmi pracují na samostatných projektech nebo vedou projekční týmy. Profesní růst není jenom o nových pozicích, ale o prohlubování kompetencí a zvyšování odpovědnosti.

Nedávno jste se stal ředitelem liberecké pobočky Valbeku. V čem se vaše práce změní?

Věřím, že to oproti současné pozici úplně zásadní změna nebude. Kromě asi 36 kolegů z dopravních staveb budu mít na starosti navíc ještě mostaře, vodaře a kolegy z pozemních staveb. Spolupracujeme spolu na různé úrovni už spoustu let, takže v tom nevidím velký problém.

Na co se v nové pozici nejvíc těšíte?

Těším se na spolupráci s kolegy z jiné pozice, čeká mne spousta jiných a nových úkolů, zejména zajištění projektů zpracovávaných v liberecké pobočce.

Z čeho máte v nové funkci obavy?

Ze začátku bude výzvou jednání s partnery, objednavateli i dodavatelskými firmami, protože budu po letech s nimi jednat z jiné pozici než dříve.

Ve Valbeku pracujete spokojeně už mnoho let. V čem je to podle vás skvělá firma?

Na Valbeku mám rád otevřenost a velkou důvěru vůči zaměstnancům, se kterou se současně pojí i poměrně velká odpovědnost. Pokud má člověk zájem, ve Valbeku dostane šanci se rozvíjet a případně i zkoušet nové věci.

Medailonek:

Ing. Miroslav Hanžl v současné době vede libereckou pobočku Valbeku a zároveň pracuje jako vedoucí ateliéru Dopravní stavby. V roce 1996 vystudoval ČVUT, je ženatý, má 2 děti a ve volném čase rád lyžuje a věnuje se cyklistice.