Stavební a technické obory nejsou jen doménou mužů. Úspěšné ženy ve Valbeku jsou toho důkazem  

Stavitelství a architektura jsou obory, které společnost obecně vnímá spíše jako mužské povolání. Přitom do tajů technických oborů proniká stále více žen. Odbornice, které si stavitelství anebo třeba chemii vybraly jako svou životní profesi, má ve svých řadách i společnost Valbek. Tyto ženy skvěle doplňují především mužské týmy projektantů, architektů, stavařů a ekologů a vnášejí do kolektivu potřebnou ženskou energii. Zeptali jsme se čtyř z nich, jak se jim mezi muži pracuje, jak kloubí péči o rodinu a kariéru a zda se pochlubí svými pracovními úspěchy. 

Ing. arch. Veronika Kašparová (Hajnalová) Valbek, spol. s r.o., středisko Ústí nad Labem

vedoucí ateliéru profesí, projektant pozemních staveb

 Veronika je vdaná a má 3 děti - s manželem má roční holčičku a pečuje také o dva nevlastní kluky 12 a 8 let, které má manžel ve střídavé péči. Do jejich velké rodiny patří také australský ovčák Tája. Rodina je velmi sportovně založená a veškerý volný čas tráví během, cvičením, nebo horskou turistikou. Rádi si ale odpočinou i na zahrádce. Veronika miluje vaření a hokej. Sama říká, že to je zvláštní kombinace, ale že to jsou dvě věci, u kterých na 100 % zrelaxuje. Udělat si skvělé jídlo a sednout si k mistrovství světa v hokeji je podle jejího gusta. Jejím mottem je: „Neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí.“ (Elbert Hubbard). Anebo, jak říká její babička: “Hlavně se z toho “nepo”…”

Veroniko, co Vás přivedlo k Vašemu oboru?

Jako malá jsem chtěla být buď veterinářkou, nebo architektkou. Na střední jsem zjistila, že chemie ani biologie nejsou mojí silnou stránkou, takže byla volba jasná. Ani si už nepamatuji část života, kdy bych architektkou nechtěla být. Na vysoké se moje zaměření více vyprofilovalo a zjistila jsem, že spíše tíhnu k projektům, než k samotné architektuře. I když umím obojí. Vystudovala jsem totiž ČVUT, obor Architektura a stavitelství, s titulem Ing. arch. Celé studium bylo nejen o učení se, ale hlavně o tom, aby člověk vydržel. K vytouženému titulu mě dovedla hlavně silná vůle a cílevědomost.

Proč jste si pro svou profesní dráhu vybrala právě Valbek? Jak dlouho zde pracujete?

Letos to bude již 8 let. V době, kdy jsem hledala práci projektanta, měl pro mě Valbek nabídku práce přímo v mém bydlišti. To, že jsem tu zůstala tak dlouho, je věc druhá. Jedním z hlavních důvodů je, že pracuji v příjemném kolektivu a vím, že se na vedoucího mohu spolehnout, což je pro mě hodně důležité. Valbek dělá také na zajímavých zakázkách, především velkých stavbách, což je pro mě profesní výzva. A ty já mám ráda. 

Na čem zajímavém jste dosud pracovala? Je nějaký projekt, na který jste pyšná?

Asi nejzajímavějším projektem pro mě byla přehrada Harcov v Liberci. Jako architekt a projektant pozemních staveb jsem zde dělala historický průzkum strojní části přehrady a její umístění. Avšak nejvíce pyšná jsem na svou pozemní stavbu – hasičská stanice SPZ Triangle. Je to stavba, kterou jsem navrhla na zelené louce, vyprojektovala ji od územního řízení po realizační část. No a poté jsem na stavbu dohlížela při samotné realizaci.

Technické obory jsou spíše doménou mužů - jak se Vám v mužském kolektivu pracuje?

Řekla bych, že velmi dobře. Já už odmalička byla podle mé matky spíše takový “klučičí typ”. Miluji hokej, nestraním se ani jiných sportů, i na fotbal se ráda kouknu. Tak mám více témat na debaty s muži a vždy jsem měla spíše více kamarádů než kamarádek (ve slušném slova smyslu). Ale přiznávám, my ženy to nemáme v tomto oboru lehké. Setkala jsem se už s mnoha arogantními poznámkami. Nicméně, důležité je si z toho nic nedělat. To, že je tento obor spíše doménou mužů, neznamená, že se v něm žena nemůže prosadit. Je důležité mít zdravé sebevědomí, věřit si v tom, co člověk dělá a dělat to dobře. To je jako ve všem - když do toho člověk vkládá maximální úsilí, úspěchy se dostaví. Ať jste žena, nebo muž.

Navíc si myslím, že pokud žena obor opravdu ovládá, má mnohdy při jednání tak trochu navrch. Většina investorů, se kterými jednám, jsou totiž muži a jednají s Vámi jinak. Takže to má i své výhody, samozřejmě čistě na profesní úrovni. :-)

V čem vidíte jako žena svou výhodu? Máte na svou práci jiný pohled? V čem Vám to pomáhá, nebo naopak škodí?

Myslím, že jako žena mám více trpělivosti, a to je někdy v projekci potřeba. Dále více porozumění a soucítění – myšleno v komunikaci s podřízenými, s kolegy. V kolektivu je důležité být taky trochu „člověk“ a nejen „stroj na tvoření projektů“. 

Co považujete dosud za svou největší profesní výzvu?

Má největší profesní výzva byl nástup na pozici vedoucí skupiny, což obnáší její řízení. Věřte mi, je to složitější, než kdejaká velká stavba.

Myslíte si, že je ve Vašem oboru dostatek žen? Proč o tuto profesi mají menší zájem?

Nevím jestli je žen v našem oboru dostatek, či nedostatek. Ale nějaké zastoupení zde máme. Věřím, že pokud chce žena tuto práci dělat, musí mít k tomu předpoklady a hlavně to chtít. Jít do toho s vědomím, že je to „mužský“ obor. A jsem přesvědčena, že ač je malé procento žen, které si vyberou technickou profesi, jejich procentuální úspěšnost je pak v oboru vyšší. Možná je brzdou strach, nebo nerady soupeří s muži, mají raději ženské kolektivy anebo si prostě tolik nevěří, i když jsou dobré. To je pak samozřejmě velká škoda takových talentů.

Jak se Vám daří skloubit rodinný a pracovní život?

Je to trochu složitější, ale tak jako cokoliv jiného se to skloubit dá. Je prostě potřeba rozdělit práci a rodinu. Vždy cestou domů přepnout. A hlavně své rodině věnovat veškerý volný čas.

Co zajímavého Vás nyní čeká, na co se těšíte?

Vždycky jsem zvědavá, jaké projekty vyhrajeme ve výběrových řízeních a jaké další výzvy mě čekají. To je pro mě vždy jedno velké překvapení, na které se těším. 

 

Mgr. Hana Záleská AZ GEO s r.o., Ostrava 

chemik asistent

Hana je vdaná a má dvě studující dcery 20 a 23 let. S rodinou bydlí v domě se zahradou, o kterou se ráda stará. Když se chce odreagovat, zacvičí si tai-chi nebo se pokouší o tanec. Občas vyrazí na procházku nebo na golfové hřiště. Zajímá se také o kulturu všeho druhu. Vystudovala obor anorganická chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Později získala Osvědčení bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po silnici ADR. 

Hano, co Vás přivedlo k rozhodnutí zvolit si chemii jako svůj obor?

Přiznám se, že už ani nevím. Určitě v tom hrála roli moje maminka, protože vždy chtěla chemii studovat, ale bohužel si tento sen nemohla splnit. Vystudovala jsem tedy chemickou průmyslovku a poté na vysoké škole získala vysokoškolský titul. K ADR jsem se dostala po mateřské, kdy jsem přebírala místo po své kolegyni. Je to poměrně zajímavá činnost s chemií úzce spojená, protože se týká přepravy chemických látek, odpadů nebo předmětů obsahujících nebezpečné věci.

Co přesně máte jako bezpečnostní poradce ADR na starost?

Pracuji v ekologické sekci a mým úkolem je poradenská činnost pro podniky, které přijímají, odesílají či přepravují nebezpečné věci, které svou povahou mohou způsobit v případě nehody komplikace na silnici. Starám se o to, aby byly dodržovány veškeré předpisy, aby byla v pořádku dokumentace k přepravám, správně označeny obaly a dopravní jednotky. Provádím také školení zaměstnanců, kteří s nebezpečnými látkami manipulují. Pro přeshraniční přepravy odpadů pak vyřizuji povolení přeprav na příslušných úřadech, což je poměrně zdlouhavá záležitost. S kolegy dále poskytujeme klientům ekologický outsourcing, případně ekologické audity, kdy mapujeme soulad činností zadavatele se stávající legislativou. Jako bezpečnostní poradce dlouhodobě spolupracuji např. s některými závody společnosti SIEMENS. 

Další mou činností ve firmě je pak zpracovávání grafických podkladů v programech AutoCAD a Surfer. Jde o situační výkresy a úpravy řezů, které jsou součástí výstupních geologických zpráv mých kolegů.

Proč jste si pro svou profesní dráhu vybrala právě společnost AZ GEO? Jak dlouho už zde pracujete?

Ve společnosti AZ GEO, s.r.o. pracuji v podstatě od jejího založení, čili téměř 25 let. Nemáme zde striktně dané pozice, každý tak nějak dělá, co je potřeba. Zařazení chemik asistent mám ve smlouvě již od začátku, ale dělám i plno jiných věcí. To je možná na té práci i zajímavé, že je tak různorodá. Kolegy ve firmě beru jako svou druhou rodinu a máme tady velmi příjemné pracovní prostředí.   

Co Vám profesně přineslo spojení firmy se skupinou Valbek?

Rozhodně příležitost řešit větší zakázky. Například jsem součástí týmu kolegů, kteří zpracovávají geologické průzkumy pro zakládání staveb Ředitelství silnic a dálnic. Mým úkolem jsou grafické práce. Dodávané podklady jsou často hodně komplikované a vyznat se v nich je občas oříšek. Člověk se pořád musí učit něco nového… :-)

Je ve Vašem oboru spíše mužské zastoupení, stejně jako je to ve stavařině a projektování? Máte jako žena ve své profesi nějakou výhodu?

Naše ekologická sekce je v tomto směru zastoupena rovnoměrně, takže nepracuji v ryze mužském kolektivu. Obecně si nemyslím, že by náš obor byl co se týče ženského zastoupení nějak upozaděn. V oblasti ekologického poradenství znám dost žen i mezi bezpečnostními poradci. Nemám ale přehled, jaký je zájem o studium oboru mezi mladšími ročníky. Jako žena vidím asi svou výhodu v umění empatického jednání s lidmi. Rozhodně mi to pomáhá v komunikaci s klienty. Nevýhodou možná je to, že někdy řeším věci, které by muž, jak se říká, prostě hodil za hlavu.

Jak se Vám daří skloubit rodinný a pracovní život?

Mám na to velké štěstí. Zaměstnavatel i manžel mi vždy vycházeli vstříc. Mohla jsem tak skloubit péči o rodinu s prací díky zkrácenému úvazku.

Co zajímavého Vás nyní čeká, na co se těšíte?

V létě s manželem vyrážíme za kulturou, těším se na letní festivaly. Chystáme se na Karlovarský filmový festival a Colours of Ostrava.

 

Věra Matysová Valbek, spol. s r.o., středisko Liberec

projektantka dopravních staveb

Věra je vdaná, má jednoho syna a těší se už i z malého vnuka. Pochází z Liberce, kde vystudovala Střední průmyslovou školu, obor dopravní stavby. Její zájmy se s postupem času různě měnily, ale láskou jí zůstala turistika. Nejvíce volného času však nyní věnuje svému vnukovi.

Věro, co Vás přivedlo k tomu zvolit si obor dopravní stavby?

Už na základní škole jsem v tom měla celkem jasno, a tak obor dopravní stavby byla tenkrát v podstatě má jediná volba v přihlášce na střední školu. Z počátku mě nejvíce lákala tvorba map a myslela jsem si, že budu pracovat na geodézii. S postupem času během studia na střední škole se mně ale čím dál víc líbilo vymýšlet a trasovat silnice. Rozhodla jsem se tedy tomu věnovat i po dokončení školy.

Proč jste si pro svou profesní dráhu vybrala právě skupinu Valbek? Jak dlouho už zde pracujete?

Jsem jeden z prvních zaměstnanců Valbeku. Nastoupila jsem v počátcích firmy v březnu 1991. Se všemi zakladateli a vlastníky Valbeku jsme pracovali ve firmě Pragoprojekt. Když mě koncem roku 1990 oslovil Roman Lenner, jestli bych k nim nechtěla nastoupit, byla to pro mě jasná volba. V té době jsem totiž měla pocit, že potřebuji změnu. Začínala mi ve firmě vadit spousta věcí a tak rozhodnutí přejít do Valbeku padlo hned. Byl to sice krok do neznáma, spousta věcí byla nejasná a nejistá. Ale byla jsem mladá a potřebovala jsem něco nového. Nikdy jsem však svého rozhodnutí nelitovala.

Na čem zajímavém jste dosud ve Valbek pracovala? Je nějaký projekt, na který jste pyšná?

Ve firmě Valbek jsem se dostala ke spoustě zajímavých projektů a musím říct, že jsem pyšná na všechny. V začátku se jednalo o návrhy tramvajových tratí v Liberci, později o různé úseky dálnic D4, D5, D8, D11, D35 atd., nebo rychlostní silnici R1 na Slovensku. Byla jsem také u spousty přeložek silnic I. třídy, nebo u různých rekonstrukcí stávajících silnic. Bylo toho opravdu hodně a práce to byla velmi různorodá. Pokud bych měla udělat celý výčet, tak by to bylo na dlouho… :-) Když to srovnám s původním zaměstnavatelem, pokud se to vůbec srovnávat dá, tak si myslím, že bych se k takové spoustě různých projektů rozhodně nedostala.

Když nad tím ale tak přemýšlím, tak moje taková srdcová záležitost byla přeložka silnice I/14 z Liberce do Jablonce nad Nisou. Byla jsem u všech etap a částí, od samého začátku až do realizace. Každý nový projekt je pro mě výzva, ať se jedná o novou dálnici, rekonstrukci stávající silnice nebo třeba návrh areálu kovošrotu, či parkoviště za firmou Valbek.

I/14 Liberec - Jablonec nad Nisou

Technické obory jsou spíše doménou mužů - jak se Vám v mužském kolektivu pracuje?

Už od střední školy jsem se pohybovala spíš v mužském kolektivu. Ve třídě nás bylo třicet, z toho pět dívek. Hodně jsem si na to zvykla, vyhovuje mně to a nedovedu si představit, že bych pracovala v kolektivu samých žen.

V čem vidíte jako žena svou výhodu? Dává Vám to na svou práci jiný pohled? V čem Vám to pomáhá, nebo naopak škodí?

Nemyslím si, že bych jako žena měla nějaké výhody nebo jiný pohled na svou práci. Občas, když se pohybujete na stavbě, tak se stává, že se najde nějaký muž, který se vás snaží tak trochu „potopit“ a zkouší vás z vašich znalostí. Pak je to o tom, jak to ustojíte. Musím ale říct, že se mně za celou svou profesní kariéru nestalo, že by se nějaká situace vyhrotila tak, aby se nedala zvládnout. 

Na druhou stranu musím také říct, že se najde spousta mužů, kteří vás uznávají a respektují. Na stavbách se setkávám s různými lidmi. No a s některými vycházím tak dobře, že si vzájemně předáváme své zkušenosti.

Myslíte si, že je ve Vašem oboru dostatek žen? Proč o tuto profesi mají menší zájem?

Nedokážu posoudit, zda je v našem oboru dostatek žen, nebo ne, ale je nás rozhodně méně. Přece jenom se jedná o technický obor spojený s realizací na stavbě a ne každá žena se chce pohybovat po stavbách, mnohdy v blátě či prachu a mezi samými muži. Na druhou stranu si myslím, že pokud to některá žena opravdu chce dělat, tak si k tomu cestu vždy najde.

Jak se Vám daří skloubit rodinný a pracovní život?

Nyní s tím už nemám problém. Dříve to ale bývalo horší. Měla jsem malého syna a chtěla jsem se mu samozřejmě co nejvíce věnovat. Na druhou stranu jsem chtěla být u všeho nového, co se dělo v práci, takže to bylo občas náročné. Ale s mou skvělou rodinou jsme to všechno úspěšně zvládli. 

Co zajímavého Vás nyní čeká, na co se těšíte?

Těším se na každou práci, která se ke mně dostane, vždy je to něco nového a každá je pro mě určitou výzvou. Nyní pracuji na některých dálnicích, co přijde dalšího, to se teprve uvidí.

 

Ing. Tatiana Bacíková Valbek SK, spol. s r.o., stredisko Bratislava

vedúca ateliéru mosty, tunely a geotechnika

Tatiana pochádza z oblasti západných Tatier, kde ľudia žijú prostým životom v súdržnosti, vzájomnej podpore a vyzdvihujú tradície. Aj napriek tomu, že je už 22 rokov mimo domov, cíti, že základ jej osobnosti je stále ovplyvnený prostredím, v ktorom vyrastala. Ako 18 ročná odišla od rodiny študovať „mosty“ na Žilinskú univerzitu, kde v roku 2005 získala titul stavebná inžinierka. Po 13 rokoch praxe prišla výrazná zmena rola „maminky“, s manželom sa im narodila dcérka a život začal mať iný zmysel. Voľný čas trávi so svojou rodinou a najobľúbenejšia aktivita, pri ktorej zrelaxuje a pozitívne sa nastaví, je golf.

Tatiano, co Vás přivedlo k tomu, že jste si zvolila právě tento obor?

Vo svojom okolí som nemala osobnosť, ktorá by ovplyvňovala moje rozhodnutie. Voľba prišla spontánne, zaujala ma výnimočnosť odboru a skutočnosť, že aj keď si to neuvedomujeme, mosty sú dôležitým prvkom infraštruktúry a budú sa stavať a rekonštruovať vždy. Ani s odstupom času svoje rozhodnutie neľutujem, mosty sa stali mojou každodennou súčasťou, robím prácu, ktorá ma napĺňa a baví.

Proč jste si pro svou profesní dráhu vybrala právě skupinu Valbek? Jak dlouho už zde pracujete?

V období, keď som končila štúdium, sa projektovaniu mostov na Slovensku nevenovalo veľa organizácií. Rozhodla som sa vyskúšať susedné Česko, kde sa v tom období podstatne viac budovala infraštruktúra. A tak som sa po mnohých pracovných pohovoroch ocitla vo Valbeku v Plzni. Oslovili ma zaujímavé projekty, otvorený prístup a motivácia profesného rastu. V skupine Valbek pôsobím 17 rokov, od roku 2007 v Bratislave.

Na čem zajímavém jste dosud pracovala? Je nějaký projekt, na který jste pyšná?

Každý projekt, na ktorom som doposiaľ pracovala, bol výzva a pre mňa v určitej oblasti zaujímavý. Avšak významné viacpoľové mosty, na ktorých som dostala príležitosť spolupracovať, ako napr. Most v Iliašovciach na D1, Most v Trenčíne na I/18, Most Markov na D3, Estakáda v Čadci na D3, sú pre mňa projekty, ktoré ma odborne výrazne posunuli skúsenosťami dopredu.



 

Technické obory jsou spíše doménou mužů - jak se Vám v mužském kolektivu pracuje?

Každý projekt prináša nový kolektív, určitý čas trvá, pokiaľ si získam autoritu a obhájim svoju odbornosť a skúsenosti. Pokiaľ som si sama sebou istá a viem, že to, čo robím, robím dobre a mám rada svoju prácu, nepociťujem v mužskom kolektíve rozdiely. Dobrým znamením pre mňa je to, keď so mnou muži začnú súťažiť, bojovať, vymieňať názory. Vtedy cítim, že som na rovnakej úrovni. Mám rada súťaživosť a dynamiku. Vo Valbeku mám kolegov, ktorí ma počas celej kariéry podporujú, nasmerujú a som im za to nesmierne vďačná.

Myslíte, že má žena v tomto oboru nějakou výhodu? V čem Vám to pomáhá, nebo naopak škodí?

V stavebníctve a odbore, v ktorom pracujem, si myslím, že ako žena výhodu nemám. V oblastiach ako napríklad plánovanie, organizovanie a komunikácia vnímam ženský prístup ako prospešný. Snažím sa byť ako žena autentická a hovoriť nahlas to, čo chcem, čo možno v niektorých situáciách muži nie úplne uznávajú.

Co považujete dosud za svou největší profesní výzvu?

Pre mňa je najväčšou profesnou výzvou udržiavať silný tím kolegov, ktorých vediem. Osloviť mladých ľudí, odovzdávať skúsenosti, motivovať, podporovať k samostatnosti, aby zvládali túto vysoko odbornú prácu a dokázali prevziať zodpovednosť. Presvedčila som sa o tom, že kľúčom k úspešným projektom je kvalita tímovej práce.

Asi se nespletu tvrzením, že ve Vašem oboru nebude moc žen. Proč tomu tak je?

V odbore mosty je počet žien veľmi nízky. Nemyslím si, že ženy majú horšie predispozície na technické odbory, naopak podľa mňa je v ženách veľký nevyužitý potenciál. Trendom dnešnej modernej spoločnosti je rozpustiť nedôveru žien vo vlastné technické schopnosti, preto verím že aj stavebníctvo v budúcnosti osloví stále viac žien. Ako príčinu nezáujmu tiež vnímam menšie odhodlanie súťažiť s prirodzene výbojnejšími a sebavedomejšími mužmi.

Jak se Vám daří skloubit rodinný a pracovní život?

Udržať rovnováhu medzi rodinným a pracovným životom nie je v mojom prípade jednoduché. Pre mňa je podstatná kvalita nie kvantita. Snažím sa, aby rodinný život a spoločne strávený čas bol plnohodnotný a kvalitný.

Co zajímavého Vás nyní čeká, na co se těšíte?

Aktuálne budem dlhšie obdobie spolupracovať na dvoch diaľničných projektoch v Čechách a na Slovensku, ktoré ma profesne opäť posunú dopredu. Som optimista a teší ma každodenná tímová práca, ktorá prináša prospech pre ľudskú spoločnosť. V prípade mostov na dlhých 100 rokov.